1903 Je vyroben první motocykl Harley-Davidson a po něm dva další. Každý z jednoválcových řemenem poháněných strojů byl prodán předem. Podle historie společnosti šel první stroj k panu Meyerovi, který na něm ujel 9600 km, než jej prodal. Další čtyři majitelé přidali 123.000 km na původním motocyklu. V roce 1913 továrna udávala, že číslo 1 je stále na silnici s původními ložisky a že má ujeto více než 1.160.000 km.
1904 Jsou opět vyrobeny celkem tři stroje, které teď mají přezdívku Silent Gray Fellow (Tichý šedý společník). Konzervativní barva a tlumič výfuku ukazují na zájem Milwaukee na přátelském přijetí nových strojů.
1905 Jsou najímáni první zaměstnanci a výroba vzrůstá na sedm kusů. Zprvu jsou k dispozici odděleně pouze motory, odbytový katalog je pak doplněn o karburátory, lodní motory a lodní šrouby.
1906 Davidsonův strýc ames McLay financuje výstavbu nové továrny na místě, které se stává trvalým sídlem Harley-Davidsona. Továrna na Juneau Avenue přibírá dalších pět zaměstnanců a výroba vzrůstá na padesát motocyklů. William Harley odchází studovat strojní inženýrství na Wisconsinskou univerzitu.
1907 Harley-Davidson se stává společností, která rozděluje podíly mezi sedmnáct zaměstnanců. Celková výroba roste na 150 stojů, jeden z nich je prodán pro policejní účely.
1908 Prototyp prvního dvouválce do V o obsahu 1000 ccm vyhrává závod do svahu v Algonquinu v Illinois. Přidává se další výrobní prostor a celková výrova šplhá na 410. Walter Davodson vyhrává ve vinikajícím čase vytrvalostní závod na 584 km pořádaný ederací amerických motocyklistů v New Yorku.
1909 Je vyráběn dvouválec do V o výkonu 7 HP (5,1 kW) s osami válců
svírajícími úhel 45°, který má konkurovat populárnímu Indianu. Ukáže se, že vedení pístů není vhodné a dvouválec je stažen k dalšímu vývoji.
1911 Je znovu zaveden dvouválec s mechanickými ventily a novým rámem. Jako standardní zůstává řemenový pohon.
1912 Dvouválec do V dostává řetězový pohon a spojku na zadním kole. Full-Floating Seat (Úplně se vznášející sedlo) navržené Billem Harleyem je uchyceno na středním sloupku. Sedm lidí zahyne při neštěstí při závodě na motodromu v New Jersey.
1913 Je nabízen nový jednoválec o obsahu 574 ccm s výkonem 5 HP (3,7 kW) a přenosem pomocí řetězu nebo řemene. Nový je také dvourychlostní zadní náboj. Willi am Ottaway, původně zaměstnanec Thor Motorcycles, je angažován jako vedoucí nového závodního družstva H-D.
1914 Novinkou je Kick starter (nášlapná startovací páka) a vnitřní expanzní brzda na zadním kole. Objemné obchody byly uzavřeny s armádou USA a poštovní službou.
1915 Mezi další zlepšení patří třírychlostní převod a motorová spojka. Otto Walker a Red Parkhurst ze závodního družstva Harleyů skončí na 1. a 2. místě v závodě na 480 km ve Venice v Kalfornii. Debutuje dodávkový postranní vozík.
1916 Milwaukee nabízí stavebnici závodního dvouválce do V o výkonu 11 HP za 250 dolarů. Vojenské sajdkáry určené pro mexickou hranici a do války v Evropě jsou vybavován nástavci pro kulomety.
1917 USA vstupují do války a H-D je přestavován na vojenskou výrobu. Zařizuje se tovární servisní škola pro školení mechaniků pro válečné služby. Milwaukee vstupuje na trh s bicykly.
1918 První světová válka v listopadu končí. Vojenský kurýr Roy Holtz z Chippewa Falls ve Wisconsinu vstupuje jako první Američan do Německa.
1919 H-D zavádí sportovní dvouválec W o obsahu 600 ccm s válci proti sobě. Tento model byl neúspěšný jako žádný Harley před ním a po něm, po čtyřech letech byla přerušena jeho výroba. Celková výroba v Milwaukee vzrostla na více než 22 000 motocyklů a 16 000 postranních vozíků.
1920 Tovární jezdec Red Parkhurst dosahuje nového rychlostního rekordu v Daytone Beach na Floridě. Hromadná výroba aut sráží prodej motocyklů. H-D začíná novou reklamní kampaň, aby neutralizoval negativní představy publika o motocyklech. Harley má obchodní zastoupení v 67 zemích po celém světě.
1921 Produkce H-D klesá na 10 tisíc strojů. Sajdkárům se dostává věší podpory v tovární reklamě.
1922 Objevuje se dvouválcový model F o obsahu 1200 ccm s udávaným výkonem 18 HP (13 kW). Vojenská olivová zeleň je narazena jasnější zelení se zlatými pásky. Reklama Harleyů se zaměřuje na rostoucí počet žen na motocyklech.
1923 Ruší se tovární závodní družstvo. Tovární katalog oblékání a příslušenství dostává novou výraznější úpravu, vypracovává se agresivní finanční plán.
1924 Byl založen nejstarší klub vlastníků motocyklů H-D v San Francisku, který ukončil svou činnost v roce 1978.
1925 Benzinová nádrž kapkovitého tvaru je významnou částí modelů "Stream-Line" nabízených za snížené ceny. Vyráběná řada je doplněna jednoválcem SV o obsahu 500 ccm.
1928 Je založen nejstarší doposud fungující klub vlastníků motocyklů H-D, Harley-Davidson club Praha.
1929 Do firmy vstupuje druhá generace Davidsonů a Harleyů. Poprvé je představen model WL dvouválce do V s rozvodem SV o obsahu 750 ccm za 290 dolarů. Nastává velká krize.
1930 Odnímatelné hlavy válců Ricardo u dvou- i jednoválců, širší brzdy a dvousvazková přední světla. Bill Davidson, syn viceprezidenta společnosti, vyhrává Jack Pine Tour na 670 km v Michiganu.
1931 Objevuje se tříkolka Servi-Car a na důležitosti nabývá komerční trh.
1933 Krize se prohlubuje. Milwaukee se omezuje na dvoudenní pracovní týden.
1935 Závodník H-D Joe Petrali vyhrává všechny celostátní závody na ploché dráze. Milwaukee předvádí nový 1000 ccm OHV Knucklehead a 1340 ccm SV pro rok 1936.
1937 Joe Petrali si na Knuckleheadu jede pro nový rychlostní rekord 218 m/h v Daytoně. Zakladatel William A. Davidson umírá ve věku 66 let
1940 Motory 750, 1200 1340 ccm dostávají hliníkové hlavy. Do Anglie a Ruska je odesláno více vojenských verzí. Dohotovuje se model 1200 ccm OHV FL pro rok 1941
1941 Koncem roku končí civilní výroba; USA vstupují do druhé světové války. H-D vyrábí skoro 90 000 modelů WLA pro armádu. Pro bojové nasazení v poušti se vyvíjí motocykl XA s protilehlými válci a s kardanovým převodem ve stylu BMW.
1942 Umírá prezident společnosti Walter Davidson
1943 Umírá William Harley. Ze čtveřice zakladatelů zůstává pouze Arthur Davidson.
1947 Obnovuje se plně civilní výroba zmodernizovaných modelů z roku 1941. Na objemu nabývá katalog příslušenství a oblečení; poprvé se objevuje černá kožená bunda se zipy. Motocyklové gangy získávají stále na větší publicitě.
1948 Je vyroben Hummer, dvoutakt o obsahu 125 ccm vycházející z konstrukce DKW. Velké dvouválce dostávají hydraulické zvedáky a přerušuje se výroba Knuckleheadu ve prospěch nového motoru Panhead 1200 ccm. Významně roste počet vyrobených kusů.
1949 Přichází HydraGlide, FL s teleskopickou vidlicí a protaženými blatníky.
1950 Devětašedesátiletý Artur Davidson zahyne se ženou při automobilovém neštěstí.
1952 Úctyhodný WL nahrazuje model K, dvouválec do V 750 ccm SV. Okamžitým úspěchem u závodního modelu KR jsou převodovky jednotné konstrukce, ruční spojka a nožní řazení.
1953 Milwaukee slaví 50. výročí. Stopětadvacítce se zvětšuje objem na 165 ccm.
1954 Z modelu K se stává předchůdce sporstera KH o obsahu 900 ccm.
1956 Leroy Winters vyhrává Jack Pine na 165. Elvis Presley kupuje červenobílý model KH.
1957 Z KH se stává XL Sportster s rozvodem OHV.
1958 FL se vyvíjí jako Duo-Glide se závěsným kyvným ramenem a hydraulickou zadní brzdou. Sportster dostává větší výkon.
1959 Caroll Resweber získává pro H-D svůj druhý z celkových čtyř po sobě jdoucích mistrovských titulů.
1960 Milwaukee kupuje poloviční podíl na Aermacchi v Itálii a dováží Sprint, jednoválcový čtyřtakt 250 ccm. Jezdci Harleye na KR obsazují prvních 14 míst na Daytoně 200.
1963 Do společnosti vstupuje nejstarší syn Williama H., William G. Davidson jako vedoucí konstrukční kanceláře.
1965 Roger Reiman vytváří v Bonneville rekord 283 km/h na aerodynamickém motocyklu poháněném Sprinterem 250. H-D prodává Aermacchi 50 ccm za 225 dolarů.
1966 Duo-Glide dostává elektrický startér, přejmenovává se na Electra Glide, známý jako Shovelhead. Sportster dostává více páry díky vačkovým hřídelům a karburátoru a pro rok 1967 také elektrický startér.
1968 Cal Rayborn si jede do Daytony pro vítězství na KR a jako první překračuje průměrou rychlost 160 km/h.
1969 Rayborn si všechno v Daytoně zopakuje. H-D je prodán konglomerátu American Mashine and Foundry (AMF).
1970 Rayborn vytváří v Bovennville světový rekord 424 km/h na aerodynamickém motocyklu poháněném Sportsterem. Model KR je nahrazen XR-750 vyvinutým Dickem O´Brienem. Rodí se první modely FX Dyna Glide.
1971 Na benzínové nádrže bylo přidáno logo AMF. Debutuje návrh WilliehoG. FX 1200 Super Glue. Proslulým se stává Evel Knievel.
1972 Sporster se zvětšuje na 1000 ccm. Mark Brelsford opět získává mistrovský titul na XR-750. Electra Glide dostává přední kotoučové brzdy.
1973 Montážní operace se přesouvají z Milwaukee do závodu AMF v Yorku v Pensylvánii. Odchází William G. Davidson
1975 Přestává se Sprinterem. Walter Villa vyhrává druhé ze tří po sobě jsoucích mistrovství světa na Aermacchi RR-250.
1976 Zhoršují se vztahy mezi vedením H-D, dělníky a ředitelstvím AMF. Trpí řízení jakosti. H-D vyjíždí s Liberty Editions na počest dvoustého výročí USA.
1977 Willie G. Představuje XLCR Cafe racer vycházející ze Sporstera a další verzi Super Glide FXS Low Ridera. Jay Springsteen získává první ze tří titulů Grand National na XR-750.
1978 U motocyklu Electra Glide se zvyšuje objem na 1340 ccm. H-D slaví 75. narozeniny.
1979 Přerušena výroba dvoutaktů. Willie G. Nabízí v omezeném množství Electra Glide Classic s postraním vozíkem. AMF chce prodat H-D.
1980 Vychází FLT Tour Glide a Wide Glide první tovární zakázkový a FXB Sturgis s řemenovým přenosem.
1981 Ředitelé H-D vedení pověřencem AMF Vaughanem Bealsem koupí Harleye od AMF za vypůjčené peníze
1982 Prezident USA Ronald Reagan pomáhá H-D proti importované konkurenci a uvaluje clo 45% na japonské velkoobjemové stroje. FXR Super Glide dostává pětirychlostní motor v pryžovém uložení.
1983 Ustavena Harley Owners Group (H.O.G - Skupina majitelů Harleye). Právní zástupce H-D stíhá porušitele ochranné známky . FXRT sport tourer dostává pneumatickou vidlici a elektronicky řízené zapalování.
1984 Zavedení motoru 1340 ccm Evolution a XR-100 Sportstera. Debutuje FX Softail. H-D opět získává kontrakt s californskou dopravní policií
1985 Erick Buell navrh nový sportovní motocykl s motorem XR 1000. V letech 87 a 88 se vyráběl s označením Buell RR 1000. Následoval poté motor H-D Evolution 1200 ccm. Buell Motor Company sídlí ve městě Mukwonago ve státě Wisconsin.
1986 H-D přispívá 250000 dolary na renovaci Sochy svobody. Debutuje Sporster 883 ccm Evolution za 3995 dolarů. FL Heritage Softail spojuje novou technologii se vzhledem padesátých let. Podnik se mění v akciovou společnost se dvěma miliony akcií na akciové jmění. H-D získává Holiday Ramber.
1987 Předvádí se Electra Glide Sport, Heritage Softail Classic a Low Rider Custom a je 30. výročí Sportstera 1100 ccm. Prezident Regan navštěvuje Yorský závod. H-D se uvádí na burze v New Yorku.
1988 Sportster roste na 1200 ccm. Springer Softail vychází na oslavu 85. výročí. Ze slavností v Milwaukee je věnováno 600000 dolarů na Muscular Dystrophy Association.
1990 Objevuje se další motocykl Willieho G. Ve stylu retro - FLSTF Fat Boy. Na 50. Black Hills Classic ve Sturgisu v Jižní Dakotě je předveden nový Dyna Glide Sturgis. Účast přes 250000 diváků.
1991 Sportstery dostávají pětirychlostní a řemenový přenos. Scott Parker získává po čtvrté po sobě titul Grand National a vyrovnává tak výsledek Carrolla Reswebera. Počet klubů H-D na celém světě dosahuje počtu 650.
1992 Modely FX Daytona a Custom dostávají nový rám Dyna Glide, Sporster Hugger má nižší jízdní výšku. Chris Carr vyhrává mistrovský titul Grand National.
1993 Nový Dyna Wide má zvednutá řidítka, Heritage Softail Nostalgia vložku z hověziny na sedle a sedlových brašnách. Omezené monožství typů Sportster, Low Rider Wide Glide Electra Glide a Tour Glide připomíná 90. výročí H-D. Milwaukee pořádá velkou oslavu narozenin.
1997 Na podzim tohoto roku vyjíždí zbrusu nový FLHRI Road King.
1998 H-D pohltil z 98 % společnost Buell, 2% akcií vlastní Erick Buell tvůrce a zakladatel superbiků s upraveným motorem Sportster Evo 1200 ccm. Do modelů Touring a Dyna se montuje nový motor TwinCam 88
1999 Modelová řada Softail dostalal nový motor TwinCam 88B (s vyvažovacím hřídelem), který definitivně nahradil starý dobrý Evolution
2001 Debutuje VRSC V-Rod první model H-D s kapalinou chlazeným motorem o obsahu 1131 ccm, výkon 86 kW (117 k) při 8300 otáčkách, rozvorem 2x OHC a V motorem s úhlem 60° mezi osami válců.
2002 VRSC V-Rod je dodáván v dvou provedeních A a B. Variantu B odlišuje černě lakovaný rám, nový kryt přístrojů a jiná řidítka. Na pozici nejoblíbenějších modelů vystřídal bestseller FLSTF Fat Boye
2003 100. výročí založení H-D slaví celý svět, H-D pořádá setkání po celém světě. Celý modelový rok připomíná stoleté výročí. V průběhu roku se vyrobilo na 290000 kusů motocyklů H-D, což je o 20 % více než v roce 2002. Evropská SUPERRALLY se poprvé koná v zemích bývalé Východní Evropy v prostoru letiště Planá u Českých Budějovic. H-D Club Praha slaví své 75. narozeniny.
2004 Všechny motocykly H-D, kromě řady Sportster, jsou sériově dodávány s elektrickým vstřikování. Pro Evropu dodávané s neřízeným katalizátorem výfukových splodin. Byla ukončena výroba FXDXT Dyna Super Glide T-Sport a FLSTS Heritage Springer.
2005 Patnáctileté narozeniny jsou z nádrží patrné na všech motocyklech FLSTF Fat Boy. Znovu se objevil Softail se SPRINGER vidlicí, dále i nový model Softail de Luxe. Dyna Super Glide Sport nahrazena Dynou Super Glide Custom. Veškeré motocykly jsou dodávány se světlomety s čirou optikou.
2006 Novinka vychází z rodiny VRSC, informace o ní byly uveřejněny 24. 1. 05 na oficiálních stránkách továrny H-D. VRSCR Street Rod bude osazen motorem 1130 ccm Revolution a mezi novinkami bude 40° úhel hlavy řízení a speciálně laděný podvozek.
2007 Pro tento rok se veškeré motory řady Dyna, Softail a Tourning mění z TwinCam 88 na TwinCam 96, což je zvýšení objemu z dosavadních 1449 na 1584 ccm. Modely Sporster mají nové elektronické vstřikování, takž už nekoupíte H-D s karburátorem. V řadě VRSC je k dispozici novinka Night Rod. Screaming Eagle nabízí vylepšené modely VRSCX s motorem 1250 ccm a Road King, ElektraUltra a Softail Springer s motorem Twin Cam 110 o obsahu 1800 ccm. Výroční model k 50tým narozeninám Sportstera se nedováží, je určena limitovaná série 2000 kusů pouze pro Severní Ameriku.
úterý 24. března 2009
Historie Chopperu
Ucelená historie chopperů začíná po druhé světové válce. Když se američtí vojáci vrátili ze starého kontinentu nebyli spokojení s tím, jaké motocykly jim nabízely domácí značky jako Harley Davidson a Indian. Pamatovali si na evropské stroje Triumph, BSA a Royal Enfield, které byly štíhlejší, rychlejší a přitažlivější. V dobovém filmu z roku 1953 The Wild One (Divoch) s Marlonem Brandem proto jezdí většina motorkářů na lehkých anglických strojích.
Majitelé amerických značek pak začali své těžké motocykly odlehčovat, aby se vyrovnali evropské konkurenci. Velkou roli zde hráli hlavně tzv. "outlaws" muži mimo zákon (napr. Hell´s Angels), kteří záměrně dráždily okolí "očesanými" (chopped) stroji. V té době bylo totiž snížení váhy nejjednodušším způsobem zvýšení výkonu. Začali se také zkracovat blatníky a montovat malá kulatá světla "bates". To a další věci jednak snížily váhu, zlepšily odpich a hlavně dodaly stroji osobitý vzhled. Tyto motocykly se zatím neoznačovaly jako choppery (očesávky), ale jako bobbers (rachotiny). Prakticky každý si mohl udělat ze sériové mašiny sundáním nepotřebných dílů a namontováním jiných svého bobbera.
Výraznější změny se zásahem do samotné konstrukce motocyklu přišly až v 60. až 70. letech minulého století. Bobbery tenkrát uvolnily místo chopperům a to hlavně díky jednomu kultovnímu filmu. Tím filmem byl Easy Rider (Bezstarostná jízda) z roku 1969 ve kterém hlavní protagonisté Peter Fonda a Denis Hopper křižují Ameriku na ukázkových chopperech. Každý motorkář, co snímek viděl, chtěl najednou řídit stejný stroj jako Fonda, slavný Capitan America. Nikdo už pak neváhal a začal si stavět svého vlastního choppera. To odstartovalo celé nové hnutí.
Choppery vyjíždějící z domácích dílen mechaniků někdy označované D.I.Y. (udělej si sám) jsou později následovány stavbami od specializovaných firem. Jednotlivec, který chtěl choppera tak už nemusel vše dělat sám, ale mohl si upravenou součástku nebo celý postavený motocykl koupit. Bohužel tento fakt zpomalil kreativitu a originalitu chopperů. Každý si teď může objednat stroj vyrobený na zakázku (custom) místo toho, aby si ho sám vytvořil.
Choppery začaly být ještě více populární asi od roku 1985, kdy většina světových sériových výrobců zařazuje do modelových řad motocykly se vzhledem chopperu. Opravdový chopper však musí vzniknout pod rukama motorkáře. První choppery byly z původních Harleyů, které jejich majitelé upravili a stejně pak vznikají z evropských a japonských motocyklů. Podle země svého zrodu a použitého motoru pak rozlišujeme mnoho stylů vzhledu chopperu.
Ke konci minulého století mírně upadají klasické choppery v očích veřejnosti do pozadí a na silnicích jezdí čím dál více úprav ve sportovním stylu dragster. Naštěstí je zde mnoho nadšenců, které uchvátily choppery z filmu Easy Rider a stále chtějí stroj na kterém jezdil Fonda. Jsou zde i časopisy jako Easyriders, Streetchopper, BSH nebo čím dál populárnější pořady na Disovery Channelu, které pomáhají zviditelnit choppery více lidem. V poslední době tak popularita tohoto stylu znovu stoupá.
Charakteristika chopperů
A jak lze tedy charakterizovat chopper? Jako bobber se chopper vytváří odstraněním nebo osekáním (chopping) nepotřebných součástí z motocyklu. Kdo potřebuje k svobodné jízdě štít, hluboké blatníky, velká světla, padáky, prostorná sedla atd? Jednoduše se vše odstraní. Motorkáři také začali podrážet a prodlužovat přední vidlice, aby zvýšili celkový rozvor a zvýraznily tím celý stroj. Sériová řidítka se nahrazovala vyššími tzv. opičími věšáky (ape hangers). Přední guma musela být co nejtenčí a naopak zadní co nejtlustší. Někdo odstraňoval přední brzdy a osazoval motor magnetem, aby nepotřeboval těžkou baterii. Nádrž a světla byly také zmenšovány. Všechny tyto úpravy vytvořily stylový motocykl, který byl unikátní a přizpůsobený jezdci, který si sám rozhodl co se musí udělat, aby dostal choppera svých snů.
Majitelé amerických značek pak začali své těžké motocykly odlehčovat, aby se vyrovnali evropské konkurenci. Velkou roli zde hráli hlavně tzv. "outlaws" muži mimo zákon (napr. Hell´s Angels), kteří záměrně dráždily okolí "očesanými" (chopped) stroji. V té době bylo totiž snížení váhy nejjednodušším způsobem zvýšení výkonu. Začali se také zkracovat blatníky a montovat malá kulatá světla "bates". To a další věci jednak snížily váhu, zlepšily odpich a hlavně dodaly stroji osobitý vzhled. Tyto motocykly se zatím neoznačovaly jako choppery (očesávky), ale jako bobbers (rachotiny). Prakticky každý si mohl udělat ze sériové mašiny sundáním nepotřebných dílů a namontováním jiných svého bobbera.
Výraznější změny se zásahem do samotné konstrukce motocyklu přišly až v 60. až 70. letech minulého století. Bobbery tenkrát uvolnily místo chopperům a to hlavně díky jednomu kultovnímu filmu. Tím filmem byl Easy Rider (Bezstarostná jízda) z roku 1969 ve kterém hlavní protagonisté Peter Fonda a Denis Hopper křižují Ameriku na ukázkových chopperech. Každý motorkář, co snímek viděl, chtěl najednou řídit stejný stroj jako Fonda, slavný Capitan America. Nikdo už pak neváhal a začal si stavět svého vlastního choppera. To odstartovalo celé nové hnutí.
Choppery vyjíždějící z domácích dílen mechaniků někdy označované D.I.Y. (udělej si sám) jsou později následovány stavbami od specializovaných firem. Jednotlivec, který chtěl choppera tak už nemusel vše dělat sám, ale mohl si upravenou součástku nebo celý postavený motocykl koupit. Bohužel tento fakt zpomalil kreativitu a originalitu chopperů. Každý si teď může objednat stroj vyrobený na zakázku (custom) místo toho, aby si ho sám vytvořil.
Choppery začaly být ještě více populární asi od roku 1985, kdy většina světových sériových výrobců zařazuje do modelových řad motocykly se vzhledem chopperu. Opravdový chopper však musí vzniknout pod rukama motorkáře. První choppery byly z původních Harleyů, které jejich majitelé upravili a stejně pak vznikají z evropských a japonských motocyklů. Podle země svého zrodu a použitého motoru pak rozlišujeme mnoho stylů vzhledu chopperu.
Ke konci minulého století mírně upadají klasické choppery v očích veřejnosti do pozadí a na silnicích jezdí čím dál více úprav ve sportovním stylu dragster. Naštěstí je zde mnoho nadšenců, které uchvátily choppery z filmu Easy Rider a stále chtějí stroj na kterém jezdil Fonda. Jsou zde i časopisy jako Easyriders, Streetchopper, BSH nebo čím dál populárnější pořady na Disovery Channelu, které pomáhají zviditelnit choppery více lidem. V poslední době tak popularita tohoto stylu znovu stoupá.
Charakteristika chopperů
A jak lze tedy charakterizovat chopper? Jako bobber se chopper vytváří odstraněním nebo osekáním (chopping) nepotřebných součástí z motocyklu. Kdo potřebuje k svobodné jízdě štít, hluboké blatníky, velká světla, padáky, prostorná sedla atd? Jednoduše se vše odstraní. Motorkáři také začali podrážet a prodlužovat přední vidlice, aby zvýšili celkový rozvor a zvýraznily tím celý stroj. Sériová řidítka se nahrazovala vyššími tzv. opičími věšáky (ape hangers). Přední guma musela být co nejtenčí a naopak zadní co nejtlustší. Někdo odstraňoval přední brzdy a osazoval motor magnetem, aby nepotřeboval těžkou baterii. Nádrž a světla byly také zmenšovány. Všechny tyto úpravy vytvořily stylový motocykl, který byl unikátní a přizpůsobený jezdci, který si sám rozhodl co se musí udělat, aby dostal choppera svých snů.
Historie 101. výsadkové divize
Historie 101.st výsadkové divize se datuje od 23. července roku 1918. Tehdy ještě jako pěší divize byla mobilizována pro potřeby 1. světové války. Po skončení války byla 101. pěší divize rozpuštěna. V roce 1921 bylo velitelství 101. divize reorganizováno a umístněno do Milwaukee ve státě Wisconsin.
V roce 1939 po útoku německými nacistickými vojsky na Polsko začala pro Evropu 2. Světová válka. Spojené státy americké zatím váhali zda se mají celkově zapojit do bojů v Evropě, až do 7. prosince r. 1941 kdy japonské císařské námořní letectvo zaútočilo na základnu Spojených států amerických, Pearl Harbor.
K posílení stavů americké armády byla 101. divize opět zformována a to 15. srpna 1942 v Campu Claiborne v Louisianě jako jedna z prvních výsadkových jednotek. Dne 19. října 1942 zakladatel vzdušných výsadkových sil americké armády Williama C. Lee při ceremonii ke svého povýšení do hodnosti brigádního generála a současně jmenování do funkce velitele 101. výsadkové divize řekl mimo jiné, památnou větu "The 101st Airborne Division.has no history, but it has a rendezvous with destiny", přeloženo do češtiny "101. výsadková divize nemá historii, ale má schůzku s osudem". Tato památná věta se stala jedním ze symbolů divize.
První akce 101. výsadkové divize proběhla na Den D 6. června 1944 v rámci operace "Overlord" kde měla za úkol v brzkých ranních hodinách provést výsadek do okupované Francie na poloostrov Cotentin v Normandii poblíž městečka Ste. Marie - du - Mont a zajistit čtyři západní východy, což byly mosty, silnice atd. z pláže Utah a urychlit tak přesun VII. armádního sboru do vnitrozemí Normandie.
17. září r. 44 začala pro dvě americké a jednu britskou výsadkovou divizi a polskou výsadkovou brigádu největší výsadková operace 2. světové války pod názvem "Market Garden". Byl to osobní plán vrchního velitele britské armády polního maršála Montgomeryho pro urychlení války v Evropě. Stoprvní měla za úkol seskočit u dvou menších měst Son a Veghel severně od města Eidhoven v Holandsku. Zde měla zajistit klíčové mosty, které ležely na hlavní silnici do Arnhemu a umožnit co nejrychlejší přesun britskému XXX. sboru vedené gardovou obrněnou divizí která měla pomoci britské 1. výsadkové divizi bránící most na řece Rýn v Arnhemu. Bohužel se ten to plán nezdařil.
18. prosince 1944 začala nejtěžší a nejkrvavější bitva 101. výsadkové. Při Německé zimní ofenzívě v Belgii v Ardenských lesích, 101. zaujala pozice k obraně města Bastogne. 20. prosince německá vojska obklíčila město Bastogne a tím uvěznila i 11,840 amerických výsadkářů. Při nesnesitelné zimně a neustálých německých útocích dal podplukovník Heinrich von Luttwitz možnost 101. se vzdát. Na to velitel Brig. Gen. Anthony C. McAuliff odpověděl "Nuts!", slangově řečeno "houby". 26. prosince byla jižní linie Německé armády kolem města Bastogne prolomena 4. obrněnou divizí pod velením Gen. George S. Pattona, tímto protiútokem se dostala 101. z obklíčení a mohla přeskupit a přezbrojit své síly. Stoprvní bránila město Bastogne až do 18. ledna 1945, kdy ji vystřídal VIII. armádní sbor. Žádní výsadkáři ze 101. nikdy nepřiznali že by u Bastogne potřebovali od kohokoliv pomoc. Při této bitvě o výběžek jak se nazývá předvedli muži ze 101. výsadkové veliké hrdinství a odvahu. Za to si divize vysloužila přezdívku "Křičící orli z Bastogne".
V dalším tažení prošla divize Porúřím, jižním Bavorskem až do alpského městečka Berchtesgaden kde měl Adolf Hitler své "orlí hnízdo". Zde divize setrvala až do konce války. Za skvělé výkony v bojích byla 101. výsadková divize vyznamenána dvěmi prezidentskými citacemi a to za seskok v Normandii v den - D a za obranu města Bastogne.
V roce 1939 po útoku německými nacistickými vojsky na Polsko začala pro Evropu 2. Světová válka. Spojené státy americké zatím váhali zda se mají celkově zapojit do bojů v Evropě, až do 7. prosince r. 1941 kdy japonské císařské námořní letectvo zaútočilo na základnu Spojených států amerických, Pearl Harbor.
K posílení stavů americké armády byla 101. divize opět zformována a to 15. srpna 1942 v Campu Claiborne v Louisianě jako jedna z prvních výsadkových jednotek. Dne 19. října 1942 zakladatel vzdušných výsadkových sil americké armády Williama C. Lee při ceremonii ke svého povýšení do hodnosti brigádního generála a současně jmenování do funkce velitele 101. výsadkové divize řekl mimo jiné, památnou větu "The 101st Airborne Division.has no history, but it has a rendezvous with destiny", přeloženo do češtiny "101. výsadková divize nemá historii, ale má schůzku s osudem". Tato památná věta se stala jedním ze symbolů divize.
První akce 101. výsadkové divize proběhla na Den D 6. června 1944 v rámci operace "Overlord" kde měla za úkol v brzkých ranních hodinách provést výsadek do okupované Francie na poloostrov Cotentin v Normandii poblíž městečka Ste. Marie - du - Mont a zajistit čtyři západní východy, což byly mosty, silnice atd. z pláže Utah a urychlit tak přesun VII. armádního sboru do vnitrozemí Normandie.
17. září r. 44 začala pro dvě americké a jednu britskou výsadkovou divizi a polskou výsadkovou brigádu největší výsadková operace 2. světové války pod názvem "Market Garden". Byl to osobní plán vrchního velitele britské armády polního maršála Montgomeryho pro urychlení války v Evropě. Stoprvní měla za úkol seskočit u dvou menších měst Son a Veghel severně od města Eidhoven v Holandsku. Zde měla zajistit klíčové mosty, které ležely na hlavní silnici do Arnhemu a umožnit co nejrychlejší přesun britskému XXX. sboru vedené gardovou obrněnou divizí která měla pomoci britské 1. výsadkové divizi bránící most na řece Rýn v Arnhemu. Bohužel se ten to plán nezdařil.
18. prosince 1944 začala nejtěžší a nejkrvavější bitva 101. výsadkové. Při Německé zimní ofenzívě v Belgii v Ardenských lesích, 101. zaujala pozice k obraně města Bastogne. 20. prosince německá vojska obklíčila město Bastogne a tím uvěznila i 11,840 amerických výsadkářů. Při nesnesitelné zimně a neustálých německých útocích dal podplukovník Heinrich von Luttwitz možnost 101. se vzdát. Na to velitel Brig. Gen. Anthony C. McAuliff odpověděl "Nuts!", slangově řečeno "houby". 26. prosince byla jižní linie Německé armády kolem města Bastogne prolomena 4. obrněnou divizí pod velením Gen. George S. Pattona, tímto protiútokem se dostala 101. z obklíčení a mohla přeskupit a přezbrojit své síly. Stoprvní bránila město Bastogne až do 18. ledna 1945, kdy ji vystřídal VIII. armádní sbor. Žádní výsadkáři ze 101. nikdy nepřiznali že by u Bastogne potřebovali od kohokoliv pomoc. Při této bitvě o výběžek jak se nazývá předvedli muži ze 101. výsadkové veliké hrdinství a odvahu. Za to si divize vysloužila přezdívku "Křičící orli z Bastogne".
V dalším tažení prošla divize Porúřím, jižním Bavorskem až do alpského městečka Berchtesgaden kde měl Adolf Hitler své "orlí hnízdo". Zde divize setrvala až do konce války. Za skvělé výkony v bojích byla 101. výsadková divize vyznamenána dvěmi prezidentskými citacemi a to za seskok v Normandii v den - D a za obranu města Bastogne.
Maskování v přírodě
Maskování
Tvar: Ochranná přilba, torna, zbraň atd. mají tvar který v přírodě neexistuje= ZAMASKOVAT!
zelené maskovací pásky
v krajním případě povlaky(znemožňují přístup k věcem)
Lesk: dalekohled=do pouzdra, sklíčka kompasu, brýle, lesk pleti=to je nutno zamaskovat maskovacím krémem
Silueta: obrysy těla, nesená výstroj
nezamaskovaná ochranná přilba přitahuje pozornost
použitím místní vegetace lze změnit tvar přilby
ke skrytí obrysů ramen se do výstroje zasunují trsy trávy
Maskování obličeje
1)Základní vrstva: Nejprve zamazat všechny světlé plochy pokožky.V ruce smíchejte malé množství maskovacího krému se slinami a rozetřete přes celý obličej, krk a uši.Tím získáte základní maskovací vrstvu.Nakonec potřete vytovřenou směsí ruce.
2)Zamaskování charakteristického tvaru: Nyní zamalovat obrysy a tvar očí, nosu a úst.Použít lze jakýkoliv vzor, který změní dobře známou podobu obličeje.Zvláštní pozornost věnovat zamaskování před noční misí a nezapomenout na krk a uši.
3)Konečná úprava: Zbývající části obličeje zamažte zeminou, jílem a zelenými barvami a pomocí slin rozetřít přes celý obličej.
Upozornění z vlastní zkušenosti: TÝ BARVY STAČÍ OPRAVDU MÁLO!...taky jsme tomu nevěřili :D...
Tvar: Ochranná přilba, torna, zbraň atd. mají tvar který v přírodě neexistuje= ZAMASKOVAT!
zelené maskovací pásky
v krajním případě povlaky(znemožňují přístup k věcem)
Lesk: dalekohled=do pouzdra, sklíčka kompasu, brýle, lesk pleti=to je nutno zamaskovat maskovacím krémem
Silueta: obrysy těla, nesená výstroj
nezamaskovaná ochranná přilba přitahuje pozornost
použitím místní vegetace lze změnit tvar přilby
ke skrytí obrysů ramen se do výstroje zasunují trsy trávy
Maskování obličeje
1)Základní vrstva: Nejprve zamazat všechny světlé plochy pokožky.V ruce smíchejte malé množství maskovacího krému se slinami a rozetřete přes celý obličej, krk a uši.Tím získáte základní maskovací vrstvu.Nakonec potřete vytovřenou směsí ruce.
2)Zamaskování charakteristického tvaru: Nyní zamalovat obrysy a tvar očí, nosu a úst.Použít lze jakýkoliv vzor, který změní dobře známou podobu obličeje.Zvláštní pozornost věnovat zamaskování před noční misí a nezapomenout na krk a uši.
3)Konečná úprava: Zbývající části obličeje zamažte zeminou, jílem a zelenými barvami a pomocí slin rozetřít přes celý obličej.
Upozornění z vlastní zkušenosti: TÝ BARVY STAČÍ OPRAVDU MÁLO!...taky jsme tomu nevěřili :D...
Německé písně z války+překlad
Ty co tenhle článek čtou prosíme, aby si ho nevykládali jako propagaci nacismu...něco takového jde opravdu mimo násLied um sein Vaterland zu vergessen
Die zwischen Zähne Messer tun,
Soldaten früh gehenkt,
Mit Augen, die in Höhlen ruhn,
Ins Jochbein eingesenkt,
Durchschoßnen Schultern, Wunden schwarz
Von Nacht und von Gestank:
Durchistig werden sie wie im Gesang.
Und deren Haut ein Milbennest,
Die Krätze überzog,
Stimen im Dämmer von Asbest,
Um die das feuer flog,
Frau´ n, rasch verzehrt von Syphilis,
Von Schmutz und Fusel krank,
Gespenster meiner Finsternis,
Gehn ein in den Gesang.
Die Straßen, halb vom Brand verkohlt,
Im weißen Schimmellicht,
Die bald der Totenwind sich holt,
Wie mürbes Holz zerbricht,
Der Wasserlöcher Silberspur,
Aun denen Schweigen trank:
Die Typhustümpel steigen nur
Noch höher beim Gesang.
In Spuk und Schwärze-Schattenland
Der Banden, schwer von Mord-
Vernehm ich DEUTSCHLAND.Unerwandt
Raunt´s alte, herbe Wort.
Das tote Wort, das sich entringt
Der Kehle,fieberkrank.
Mit süßen Jenseitsstimmen dringt
Es ein in den Gesang.
Und lautlos fliehn gespensterschnell
Die Stimmen durch den Grund.
Gewehre knistern auf, und hell
Springt´s Blut aus Ohr und Mund...-
Ophelia winkt, am Schädeljoch
Den Einschuß, geisterbang,
Zieht mich zu sich ins Wasserloch
Und endet den Gesang.
Překlad:
Píseň k zapomenutí vlasti
V zubech nože svírají,
moc brzo oběšení vojáci,
jejich oči v jamkách dřímají,
zatlačeny do lícní kosti,
hrudi prostřelené, rány černé,
z temné noci a z pachu:
Se mi teď jeví průhledné,
v mé písni, v plném jasu.
A jejich kůže, hnízdo roztočů,
svrabem již posetá,
čela v šeru azbestů,
kol nichž oheň létá,
ženy syfilem pohlcené,
z špíny a chlastu choré,
mé temnoty duchové,
vkráčeli do písně mé.
Ulice hnané lítými požáry,
bělost plísně světlé,
vítr smrti je odnáší do dáli,
jako dřevo vetché,
puká vody stříbrná stopa,
ze které pilo mlčení:
A tyfová tůň dále stoupá
ještě výš při pění.
S přízraky, v temnotě-v zemi stínů
chásky, kde vražd plno-
vnímám NĚMECKO.Bez citů
zní to staré, hořké slovo,
to mrtvé slovo, jež vyrve se
z hrdla, horečně.
A sladkým hlasem věčnosti se
hrne do písně.
A jak vítr prchá, mlčky
ten hlas zemí.
Pušky zašelestí, potůčky
krve z úst a uší...-
Ofélie mává, na mé hlavě
vstřel, strachování,
vtáhne mě do vody k sobě
a ukončí zpívání.
Heslo na ukončení slavnosti Hitlerjugend
Kameraden!
Wenn einer von uns müde wird,
der andere für ihn wacht.
Wenn einer von uns zweifeln will,
der andere gläubig lacht.
Wenn einer von uns fallen sollt,
der andere steht für zwei,
denn jedem Kämpfer gibt ein Gott
den Kameraden bei.
Překlad:
Kamarádi!
Když jeden z nás padá z únavy,
druhý za něj střeží.
Když jeden z nás má pochyby,
druhý pevně věří.
Když jeden z nás padnout má,
druhý stojí za dva,
vždyť každý voják od Boha,
má svého kamaráda.
-název neznámý-
Vorwärts, vorwärts,
schmettern die hellen Fanfaren,
vorwärts, vorwärts,
Jugend kennt keine Gefahren,
Deutschland, du wirst leuchtend stehn,
mögen wir auch untergehn.
Vorwärts, vorwärts,
schmettern die hellen Fanfaren,
vorwärts, vorwärts,
Jugend kennt keine Gefahren,
ist das Ziel auch noch so hoch,
Jugend zwingt es doch.
Unsre Fahne flattert uns voran,
in die Zukunft ziehn wir Mann für Mann.
Wir marschieren für Hitler
durch Nacht und durch Not
mit der Fahne der Jugend
für Freiheit und Brot.
Unsre Fahne flattert uns voran,
unsre Fahne ist die neue Zeit,
unsre Fahne führt uns in die Ewigkeit,
ja die Fahne ist mehr als der Tod.
Jugend, Jugend,
wir sind der Zukunft Soldaten,Jugend,Jugend,
Träger der kommenden Taten.
Führer,dir gehören wir,
wir Kameraden, dir.
Unsre Fahne flattert uns voran...
Překlad:
Kupředu!Kupředu!
Burácí fanfáry nejjasnější.
kupředu!Kupředu!
Mládež nezná nebezpečí.
Budeš slavné Německo mé,
i když třeba zahyneme.
Kupředu!Kupředu!
Burácí fanfáry nejjasnější.
Kupředu!Kupředu!
Mládež nezná nebezpečí.
Ať je náš cíl sebedál,
mládež to stejně žene dál.
Naše vlajka před námi vlaje,
vstříc budoucnu mládež pochoduje.
Za Hitlera bojujem
za noci a hladu
s mládeže praporem
za chléb a svobodu.
Naše vlajka před námi vlaje,
naše vlajka je nový čas,
naše vlajka na věčnost vede nás,
ano vlajka je víc než smrt!
Mládež!Mládež!
Jsme vojáci dalších dnů.
Mládež!Mládež!
Nositelé budoucích činů.
Ano pod našimi pěstmi skonají ti,
kdo se nám do cesty postaví.
Mládež!Mládež!
Jsme vojáci dalších dnů.
Mládež!Mládež!
Nositelé budoucích činů.
Vůdce, patříme Tobě,
my kamarádi, jen Tobě!
Naše vlajka před námi vlaje...
Die zwischen Zähne Messer tun,
Soldaten früh gehenkt,
Mit Augen, die in Höhlen ruhn,
Ins Jochbein eingesenkt,
Durchschoßnen Schultern, Wunden schwarz
Von Nacht und von Gestank:
Durchistig werden sie wie im Gesang.
Und deren Haut ein Milbennest,
Die Krätze überzog,
Stimen im Dämmer von Asbest,
Um die das feuer flog,
Frau´ n, rasch verzehrt von Syphilis,
Von Schmutz und Fusel krank,
Gespenster meiner Finsternis,
Gehn ein in den Gesang.
Die Straßen, halb vom Brand verkohlt,
Im weißen Schimmellicht,
Die bald der Totenwind sich holt,
Wie mürbes Holz zerbricht,
Der Wasserlöcher Silberspur,
Aun denen Schweigen trank:
Die Typhustümpel steigen nur
Noch höher beim Gesang.
In Spuk und Schwärze-Schattenland
Der Banden, schwer von Mord-
Vernehm ich DEUTSCHLAND.Unerwandt
Raunt´s alte, herbe Wort.
Das tote Wort, das sich entringt
Der Kehle,fieberkrank.
Mit süßen Jenseitsstimmen dringt
Es ein in den Gesang.
Und lautlos fliehn gespensterschnell
Die Stimmen durch den Grund.
Gewehre knistern auf, und hell
Springt´s Blut aus Ohr und Mund...-
Ophelia winkt, am Schädeljoch
Den Einschuß, geisterbang,
Zieht mich zu sich ins Wasserloch
Und endet den Gesang.
Překlad:
Píseň k zapomenutí vlasti
V zubech nože svírají,
moc brzo oběšení vojáci,
jejich oči v jamkách dřímají,
zatlačeny do lícní kosti,
hrudi prostřelené, rány černé,
z temné noci a z pachu:
Se mi teď jeví průhledné,
v mé písni, v plném jasu.
A jejich kůže, hnízdo roztočů,
svrabem již posetá,
čela v šeru azbestů,
kol nichž oheň létá,
ženy syfilem pohlcené,
z špíny a chlastu choré,
mé temnoty duchové,
vkráčeli do písně mé.
Ulice hnané lítými požáry,
bělost plísně světlé,
vítr smrti je odnáší do dáli,
jako dřevo vetché,
puká vody stříbrná stopa,
ze které pilo mlčení:
A tyfová tůň dále stoupá
ještě výš při pění.
S přízraky, v temnotě-v zemi stínů
chásky, kde vražd plno-
vnímám NĚMECKO.Bez citů
zní to staré, hořké slovo,
to mrtvé slovo, jež vyrve se
z hrdla, horečně.
A sladkým hlasem věčnosti se
hrne do písně.
A jak vítr prchá, mlčky
ten hlas zemí.
Pušky zašelestí, potůčky
krve z úst a uší...-
Ofélie mává, na mé hlavě
vstřel, strachování,
vtáhne mě do vody k sobě
a ukončí zpívání.
Heslo na ukončení slavnosti Hitlerjugend
Kameraden!
Wenn einer von uns müde wird,
der andere für ihn wacht.
Wenn einer von uns zweifeln will,
der andere gläubig lacht.
Wenn einer von uns fallen sollt,
der andere steht für zwei,
denn jedem Kämpfer gibt ein Gott
den Kameraden bei.
Překlad:
Kamarádi!
Když jeden z nás padá z únavy,
druhý za něj střeží.
Když jeden z nás má pochyby,
druhý pevně věří.
Když jeden z nás padnout má,
druhý stojí za dva,
vždyť každý voják od Boha,
má svého kamaráda.
-název neznámý-
Vorwärts, vorwärts,
schmettern die hellen Fanfaren,
vorwärts, vorwärts,
Jugend kennt keine Gefahren,
Deutschland, du wirst leuchtend stehn,
mögen wir auch untergehn.
Vorwärts, vorwärts,
schmettern die hellen Fanfaren,
vorwärts, vorwärts,
Jugend kennt keine Gefahren,
ist das Ziel auch noch so hoch,
Jugend zwingt es doch.
Unsre Fahne flattert uns voran,
in die Zukunft ziehn wir Mann für Mann.
Wir marschieren für Hitler
durch Nacht und durch Not
mit der Fahne der Jugend
für Freiheit und Brot.
Unsre Fahne flattert uns voran,
unsre Fahne ist die neue Zeit,
unsre Fahne führt uns in die Ewigkeit,
ja die Fahne ist mehr als der Tod.
Jugend, Jugend,
wir sind der Zukunft Soldaten,Jugend,Jugend,
Träger der kommenden Taten.
Führer,dir gehören wir,
wir Kameraden, dir.
Unsre Fahne flattert uns voran...
Překlad:
Kupředu!Kupředu!
Burácí fanfáry nejjasnější.
kupředu!Kupředu!
Mládež nezná nebezpečí.
Budeš slavné Německo mé,
i když třeba zahyneme.
Kupředu!Kupředu!
Burácí fanfáry nejjasnější.
Kupředu!Kupředu!
Mládež nezná nebezpečí.
Ať je náš cíl sebedál,
mládež to stejně žene dál.
Naše vlajka před námi vlaje,
vstříc budoucnu mládež pochoduje.
Za Hitlera bojujem
za noci a hladu
s mládeže praporem
za chléb a svobodu.
Naše vlajka před námi vlaje,
naše vlajka je nový čas,
naše vlajka na věčnost vede nás,
ano vlajka je víc než smrt!
Mládež!Mládež!
Jsme vojáci dalších dnů.
Mládež!Mládež!
Nositelé budoucích činů.
Ano pod našimi pěstmi skonají ti,
kdo se nám do cesty postaví.
Mládež!Mládež!
Jsme vojáci dalších dnů.
Mládež!Mládež!
Nositelé budoucích činů.
Vůdce, patříme Tobě,
my kamarádi, jen Tobě!
Naše vlajka před námi vlaje...
Bitva u Stalingradu
Bitva u Stalingradu
Podle válečných deníků 6. armády a denních hlášení sborů se v kotli v polovině prosince nacházelo 230 300 Němců a jejich spojenců, z toho 13 000 Rumunů. Kromě toho k tomuto datu deníky uvádějí i 19 300 ruských zajatců a přeběhlíků. Z těchto 230 300 důstojníků a vojáků bylo k 24. lednu 1943 letecky evakuováno 42 000 raněných, nemocných a specialistů. 16 800 vojáků bylo podle sovětských hlášení od 10. do 29. ledna zajato. Při kapitulaci od 31. ledna do 3. února se podle sovětských údajů vzdalo 91 000 mužů, podle jiných údajů jich bylo na 130 000. Podle nedávno odtajněných zpráv sovětské NKVD se po kapitulaci v podzemí Stalingradu nacházelo zhruba 10 tisíc německých vojáků, z nichž asi 2 tisíce padlo při přestřelkách a 8 tisíc bylo zajato.
Celkem 80 500 německých vojáků padlo na stalingradském bitevním poli, část z tohoto čísla jsou i těžce ranění, kteří zůstali v posledních dnech bez péče a stravy
Vojáci wehrmachtu, kteří padli do zajetí, se nacházeli v žalostném stavu. Po dvanácti týdnech, kdy hladověli a byli vystaveni krutým mrazům ve stalingradském kotli, byli podvyživení a ztratili imunitu i vůči nemocem, které by za normálních okolností nebyly smrtelné. Tisíce jich zemřely již při pochodu do zajateckých táborů, další desetitisíce zemřelo v důsledku totálního vyčerpání a nemocí v zajateckých táborech v okolí Stalingradu. Tam přežilo pouze 33 tisíc mužů, kteří byli později transportováni na Ural a na Sibiř, kde pracovali v uhelných a uranových dolech. Do Německa se jich v 50. letech vrátilo pouze 6 tisíc.
Peklo na Volze vám budiž výstrahou, prosím neberte tuto otřesnou skutečnost na lehkou váhu.
Stalingradské drama
Sotva je nějaké jiné místo v našich myslích spjato s druhou světovou válkou jako je Stalingrad.Sotva se nějaká jiná událost války vryla do mysli tak traumaticky tak jako katastrofa na Volze.
Stalingrad, doslova masový hrob wehrmachtu, nezůstal za druhé světové války osamocen.Z něměckého pohledu však byl první.Lidé na frontě i v zázemí si náhle uvědomili, že právě nyní se rozhodlo kdo vyhraje válku.Ze strategického hlediska znamenala obrat ve druhé světové válce bitva u Moskvy v prosinci 1941.Z taktického hlediska byla bodem obratu bitva u Karska.Avšak psychologicky znamenala nejhlubší ránu bitva u Stalingradu.Po ní se začala vytrácet slepá důvěra Němců ve vedení.Teď už bylo možno přimět ,,soukmenovce" k pokračování odporu jen šířením pověstí o nové zázračné zbrani.MOskva 1941 znamenala konec začátku, Stalingrad byl počátkem konce.
Nejpozději od Vánoc 1942 byla ,,bitva" u Stalingradu sotva něčím víc než jatkami.Hitlerův generální štáb byl bezmocný, bezuzdné velikášství diktátora, rozhodnutého více než kdy jindy osudné město na Volze dobrovolně nevydat, stálo statisíce vojáků život.
Záznamy vojáků a lidí tehdy ze Stalingradu:
Jeden Němec jednou řekl mé matce: ,,To Stalin a Hitler spolu bojují, my za to nemůžeme.''Totéž nám říkali Rumuni:nebojují proti Rusku dobrovolně, nic proti Rusku nemají. Valentina Vasilenková.Tehdy ve Stalingradu
Ruské obyvatelstvo se chovalo nepochopitelně přátelsky.To nám nějak nešlo do hlavy, vždyť jsme byli jejich nepřátelé. Hans E. Schönbeck.Poručík 6.armády
To nebyla válka- to byla skutečná jatka.Kolik Němců přišlo o život, to nikdo neví.Kolik lidí z našich přišlo o život to neví také nikdo.Ale kolik kamarádů mi umřelo před očima, to vím bezpečně.Umím je vypočítat. Vladimir Charčenkov.Voják Rudé armády.
Tovární hala byla z jedné strany ruská, z druhé německá.A tak jsme tady seděli v budce pro mistra a pili kořalku, když tu jeden povídá:,,Chceš vidět jak umějí Rusové střílet?"A vystrčil z okna noviny.Udělalo to bum, a už v nich byla díra. Gottfried von Bismarck.Poručík 6.armády
Rusové nasazují děti, tak čtrnácti- až šestnáctileté. Hubert Kremser.Voják 6.armády
Kotel byl asi 40 kilometrů dlouhý a 20 kilometrů široký. Walter Baschnegger.Voják 6.armády
Teď má cenu každý drobek chleba, který jsme dříve jen tak smetli ze stolu.Jěště nikdy jsem se nenaučil vážit si tolik chleba našeho vezdejšího jako právě v těchto týdnech. Dopis odeslaný polní poštou ze Stalingradu 8.prosince 1942
Byli koně kteří už byli celé týdny po smrti, nafoukli se a už se začali rozkládat.Ty jsme ručními granáty roztrhali na kusy a koňské maso vařili ve vodě ze sněhu. Josef Schaaf.Důstojník 6.armády
Jednoho dne přišli kamarádi a přivedli psa.Povídám: ,,Co s tím psem chcete dělat?"-,,Porazíme ho." Pomyslel jsem si jen:,,Proboha!", protože právě v tu chvíli jsem se dostal k prahu, za který jsem už nemohl.Oni ho opravdu zabili, postavili vodu na oheň a v ního vařili.Nesnědl jsem ani gram.,,Waltře, zkus to taky, je to dobré; pro Číňany je to delikatesa."Řekl jsem:,,Jenže já nejsem Číňan." Walther Goebel.Voják 6.armády
Podle válečných deníků 6. armády a denních hlášení sborů se v kotli v polovině prosince nacházelo 230 300 Němců a jejich spojenců, z toho 13 000 Rumunů. Kromě toho k tomuto datu deníky uvádějí i 19 300 ruských zajatců a přeběhlíků. Z těchto 230 300 důstojníků a vojáků bylo k 24. lednu 1943 letecky evakuováno 42 000 raněných, nemocných a specialistů. 16 800 vojáků bylo podle sovětských hlášení od 10. do 29. ledna zajato. Při kapitulaci od 31. ledna do 3. února se podle sovětských údajů vzdalo 91 000 mužů, podle jiných údajů jich bylo na 130 000. Podle nedávno odtajněných zpráv sovětské NKVD se po kapitulaci v podzemí Stalingradu nacházelo zhruba 10 tisíc německých vojáků, z nichž asi 2 tisíce padlo při přestřelkách a 8 tisíc bylo zajato.
Celkem 80 500 německých vojáků padlo na stalingradském bitevním poli, část z tohoto čísla jsou i těžce ranění, kteří zůstali v posledních dnech bez péče a stravy
Vojáci wehrmachtu, kteří padli do zajetí, se nacházeli v žalostném stavu. Po dvanácti týdnech, kdy hladověli a byli vystaveni krutým mrazům ve stalingradském kotli, byli podvyživení a ztratili imunitu i vůči nemocem, které by za normálních okolností nebyly smrtelné. Tisíce jich zemřely již při pochodu do zajateckých táborů, další desetitisíce zemřelo v důsledku totálního vyčerpání a nemocí v zajateckých táborech v okolí Stalingradu. Tam přežilo pouze 33 tisíc mužů, kteří byli později transportováni na Ural a na Sibiř, kde pracovali v uhelných a uranových dolech. Do Německa se jich v 50. letech vrátilo pouze 6 tisíc.
Peklo na Volze vám budiž výstrahou, prosím neberte tuto otřesnou skutečnost na lehkou váhu.
Stalingradské drama
Sotva je nějaké jiné místo v našich myslích spjato s druhou světovou válkou jako je Stalingrad.Sotva se nějaká jiná událost války vryla do mysli tak traumaticky tak jako katastrofa na Volze.
Stalingrad, doslova masový hrob wehrmachtu, nezůstal za druhé světové války osamocen.Z něměckého pohledu však byl první.Lidé na frontě i v zázemí si náhle uvědomili, že právě nyní se rozhodlo kdo vyhraje válku.Ze strategického hlediska znamenala obrat ve druhé světové válce bitva u Moskvy v prosinci 1941.Z taktického hlediska byla bodem obratu bitva u Karska.Avšak psychologicky znamenala nejhlubší ránu bitva u Stalingradu.Po ní se začala vytrácet slepá důvěra Němců ve vedení.Teď už bylo možno přimět ,,soukmenovce" k pokračování odporu jen šířením pověstí o nové zázračné zbrani.MOskva 1941 znamenala konec začátku, Stalingrad byl počátkem konce.
Nejpozději od Vánoc 1942 byla ,,bitva" u Stalingradu sotva něčím víc než jatkami.Hitlerův generální štáb byl bezmocný, bezuzdné velikášství diktátora, rozhodnutého více než kdy jindy osudné město na Volze dobrovolně nevydat, stálo statisíce vojáků život.
Záznamy vojáků a lidí tehdy ze Stalingradu:
Jeden Němec jednou řekl mé matce: ,,To Stalin a Hitler spolu bojují, my za to nemůžeme.''Totéž nám říkali Rumuni:nebojují proti Rusku dobrovolně, nic proti Rusku nemají. Valentina Vasilenková.Tehdy ve Stalingradu
Ruské obyvatelstvo se chovalo nepochopitelně přátelsky.To nám nějak nešlo do hlavy, vždyť jsme byli jejich nepřátelé. Hans E. Schönbeck.Poručík 6.armády
To nebyla válka- to byla skutečná jatka.Kolik Němců přišlo o život, to nikdo neví.Kolik lidí z našich přišlo o život to neví také nikdo.Ale kolik kamarádů mi umřelo před očima, to vím bezpečně.Umím je vypočítat. Vladimir Charčenkov.Voják Rudé armády.
Tovární hala byla z jedné strany ruská, z druhé německá.A tak jsme tady seděli v budce pro mistra a pili kořalku, když tu jeden povídá:,,Chceš vidět jak umějí Rusové střílet?"A vystrčil z okna noviny.Udělalo to bum, a už v nich byla díra. Gottfried von Bismarck.Poručík 6.armády
Rusové nasazují děti, tak čtrnácti- až šestnáctileté. Hubert Kremser.Voják 6.armády
Kotel byl asi 40 kilometrů dlouhý a 20 kilometrů široký. Walter Baschnegger.Voják 6.armády
Teď má cenu každý drobek chleba, který jsme dříve jen tak smetli ze stolu.Jěště nikdy jsem se nenaučil vážit si tolik chleba našeho vezdejšího jako právě v těchto týdnech. Dopis odeslaný polní poštou ze Stalingradu 8.prosince 1942
Byli koně kteří už byli celé týdny po smrti, nafoukli se a už se začali rozkládat.Ty jsme ručními granáty roztrhali na kusy a koňské maso vařili ve vodě ze sněhu. Josef Schaaf.Důstojník 6.armády
Jednoho dne přišli kamarádi a přivedli psa.Povídám: ,,Co s tím psem chcete dělat?"-,,Porazíme ho." Pomyslel jsem si jen:,,Proboha!", protože právě v tu chvíli jsem se dostal k prahu, za který jsem už nemohl.Oni ho opravdu zabili, postavili vodu na oheň a v ního vařili.Nesnědl jsem ani gram.,,Waltře, zkus to taky, je to dobré; pro Číňany je to delikatesa."Řekl jsem:,,Jenže já nejsem Číňan." Walther Goebel.Voják 6.armády
Heavy metal
Heavy metal
Heavy metal (zkráceně rovněž "metal") je druh rockové hudby, který se jako vymezený hudebný styl objevil na přelomu 60. a 70. let ve Velké Británii a Spojených státech.Kořeny má v hardrockových skupinách, které kombinováním blues a rocku vytvořily nový hudební styl, charakteristický používáním elektrických kytar a bicích, a také hlasitým a zkresleným zvukem. Podle serveru All Music Guide, "ze všech nespočetných forem rock and rollu, je heavy metal nejextrémnější, či už z hlediska hlasitosti, mužnosti nebo teatrálnosti. Existuje množství variací heavy metalu, ale všechny se opírají o hlučné, zkreslené kytary, opakující se riffy a jednoduché, rytmické tempo."
Průkopníci heavy metalu jako Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple si vybudovali rozsáhlou posluchačskou základnu, a to i navzdory nepřízni kritiky, jako se to už v historii žánru nezřídka stává. V polovině 70. let britská kapela Judas Priest pomohla vytříbit žánr pominutím většiny bluesových prvků. Kapely Nové vlny britského heavy metalu, např. Iron Maiden a Motörhead, držíc se téhle cesty, vnesli do žánru útlocitnost punk rocku a kladli důraz na zvyšování rychlosti. Již od svých počátků měl heavy metal velkou základnou fanoušků, kteří jsou známí jako metalisti či metaláci.
V polovině 80. let se dostali do popředí kapely jako Mötley Crüe, které náležely do popem ovlivněného žánru nazývaného glam metal. V undergroundu se vytvořili nové, extrémnější, agresivnější styly: thrash metal přinesli do hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatím co ostatní styly jako death metal a black metal zůstali i nadále záležitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal (maje prvky funku a hip hopu) a metalcore (slévají se v něm extrémní metal a hardcore punk). Tyto nové styly posunuli hranice tohoto žánru.
Znaky
Heavy metal je charakteristický hlavně používáním elektrických kytar, temnými texty a agresivním, rychlým rytmem. Některé styly však mají své vlastní charakteristické znaky.
Podle serveru All Music Guide, "ze všech nespočetných forem rock and rollu, je heavy metal nejextrémnější, či už z hlediska hlasitosti, mužnosti nebo teatrálnosti. Existuje množství variací heavy metalu, ale všechny se opírají o hlučné, zkreslené kytary, opakující se riffy a jednoduché, rytmické tempo."
Instrumentální stránka
V žádné metalové kapele by neměl chybět kytarista, basák, bubeník a zpěvák. Zřídka se používají i klávesové nástroje, ale nejdůležitější je zkreslený kytarový zvuk, který není jen výsledkem inovace, ale i omezených možností doby.
V metalové hudbě se využívá široká škála zpěvu; od "čistých" vokálů, přes vysoké tóny, až po hluboké vrčení. Vokální stránka black a death metalu se skládá převážně z vrčení, řvaní a chrapotu (growling). Tím pádem je často těžké porozumět zpívaným textům.
Složitá sóla a riffy bývají také neopomíjitelnou součástí heavy metalu. Metaloví kytaristi byli vždy inovátory v technice, rychlosti a zručnosti.
Americká kapela Grand Funk Railroad byla jednou z prvních svého druhu, která zavedla nové standardy ohledně hlasitosti během vystoupení. Hlasitost zvuku byla považována za stejně důležitou jako hudba samotná. I když někteří tvrdí, že je to jen nesmyslný výstřelek, mnohým lidem poskytuje největší zážitek z hudby právě vysoká hlasitost. Motörhead a Manowar jsou příklady kapel, kterým záleží na hlasitosti hudby.
Motivy
Další součástí je i vizuální stránka. Obaly alb a vystoupení na pódiu jsou mnohdy skoro stejně důležité jako hudba samotná, ale jen zřídka jsou přednější. Zkrátka, z každého díla je možné získat množství dojmů; tzn, že heavy metal je z hlediska umělecké formy velmi široký pojem, poněvadž mu nedominuje jen jeden vyjadřovací prostředek.
Rockoví historici tvrdí, že právě západní populární hudba dodala heavy metalu jeho fantazijní rysy textů, zatímco afro-americké blues dodalo metalu schopnost zaměřit se na skutečnost, depresi a osamělost. Heavy metal má vztah k duchovním stránkám, symbolicky i hudebně.
Zatímco zvuková a tématická stránka metalu je v prvé řadě bluesově orientovaná, vizuální stránka je inspirovaná převážně fantazií populární hudby. Motivy temnoty, zla, moci a apokalypsy poukazují na skutečné problémy našeho života. Heavy metal se vyvinul jako reakce na kulturu hippies, která propagovala "mír a lásku"; světlo nahradil temnotou a happy ending populární kultury nahradil holou pravdou, že věci se neztratí z obzoru jen tak samy od sebe. Naproti tomu, že příznivci metalu tvrdí, že skutečným odkazem metalu není odvrácená stránka života, kritici viní tento žánr z oslavování temných aspektů reality.
Heavymetalové motivy jsou všeobecně temnější než témata povrchního popu 50., 60. a 70. let; zaměřují se na válku, nukleární zkázu, životní prostředí a politické či náboženské problémy. "War Pigs" od Black Sabbath, "Killer of Giants" od Ozzyho, "...And Justice for All" od Metallicy a "2 Minutes to Midnight" od skupiny Iron Maiden jsou příklady toho, že interpreti můžou přispět k poznání skutečného stavu věcí, ale metalová fantazie může tyto jevy někdy až příliš zjednodušit. powermetalové skupiny, jejichž textové a hudební motivy jsou hlavně pompézní a optimistické, potvrzují výjimku tohoto temného stereotypu. Mnohé powermetalové skupiny, například Manowar, tvrdí, že metal by měl být inspirující a optimistickou hudbou.
Vliv vážné hudby
Co se vážné hudby týče, metal čerpal hlavně z Bachovy a Paganiniho tvorby, a v menší míře také z Mozarta či Franze Liszta. I když Ritchie Blackmore, kytarista Deep Purple a Rainbow, dělal pokusy s klasickou hudbou už od začátku 70. let, přelom v oblasti metalové virtuozity udělal až Eddie Van Halen se svým sólovým virtuózním počinem "Eruption", který vyšel na první albu Van Halen (1978).
V 80. letech metalová kytara hledala vzor v hudbě 18. století, hlavně kvůli technice a rychlosti hry. Randy Rhoads, jako i jiní metaloví kytaristé tohoto období, se začal věnovat studiu hudební teorie a pomohl vytvořit základy pro rozvoj publikování odborných časopisů, které se věnovaly kytarové hře ve větším rozsahu. Avšak, v mnohých případech se metaloví muzikanti, kteří si vypůjčili techniku a rétoriku vážné hudby, nesnažili být interprety klasické hudby (což ale neplatí o tvorbě Yngwie Malmsteena, i když se dá říct, že jeho hudba se opírá spíš o virtuozitu a využívání klasicky znějících prvků, které měly dodat jeho hudbě nádech klasiky, a ne že by se snažil hrát klasicky).
V encyklopedii Encarta se tvrdí, že "když byl text spjatý s hudbou, Bach mohl psát hudební ekvivalenty myšlenek". Prog-rockové kapely jako Yes a Emerson, Lake and Palmer už před vznikem heavy metalu tento vztah odhalily.
Protože heavy metal využívá apokalyptická témata, zobrazuje temnotu, moc a zlo, možnost přetlumočit myšlenky do hudby tak, aby přesně vyjádřily myšlená slova, podkopává autentičnost a věrohodnost muziky. Výborně se to podařilo na albu Powerslave anglické legendy Iron Maiden. Obal zobrazuje dramatickou scénu s egyptskou pyramidou a mnoho písní podněcuje k zamyšlení se nad životem a smrtí jako například skladba "The Rime of the Ancient Mariner", která vychází z povídky Samuela Taylora Coleridge. Také i 12-minutová píseň "Xanadu" z alba A Farewell to Kings od skupiny Rush je inspirovaná Coleridgem.
Historie
Pojem "heavy metal"
Původ pojmu heavy metal ve vztahu k hudbě je neurčitý. Pojmenování "heavy metal" (těžký kov) se po celá století používal v chémii a hutnictví. V novodobé populárné kultuře použil tento výraz jako jeden z prvních americký beatník William S. Burroughs ve své novele Hebká mašinka (The Soft Machine, 1962) a také ve své další knize Nova Express (1964); heavy metal tu používá jako synonymum pro návykové drogy.
Poprvé se pojem "heavy metal" v textu skladby objevil v roce 1968 ve skladbě "Born to be Wild" od skupiny Steppenwolf:
"I like smoke and lightning
Heavy metal thunder
Racin' with the wind
And the feelin' that I'm under"
("Mám rád dým a blesk/burácení těžkého kovu/závody s větrem/a pocit, že podléhám")
V knize "The History of Heavy Metal" se tvrdí, že toto pojmenování má původ vr slangu hippies, kde slova heavy (těžký) a metal (kov) označovaly jevy související s těžkým duševním rozpoložením. Ve slangu beatniků se výraz "heavy" ve významu "vážný" používal už nejakou dobu předtím a také i ve vztahu k "tvrdé hudbě" (heavy music); Iron Butterfly svůj název vysvětlili tak, že "Iron (železný) symbolizuje něčo tvrdého, Butterfly (motýl) - něčo příjemné, působivé a přizpůsobivé... něco, co můžete volně využívat ve své fantazii". Jejich první album z roku 1968 se jmenuje Heavy; popř. spojení heavy metal thunder z písně od Steppenwolf a beatlesácké I Want You (She's So Heavy) je jedním z důvodů, proč se adjektivum heavy v hudebním žargonu tak ujalo.
Sandy Pearlman, bývalý producent, manažér a textař Blue Öyster Cult tvrdí, že on byl první, kdo v 70. letech použil pojem "heavy metal" v souvislosti s rockovou hudbou.
Další spornou hypotézu o původu heavy metalu přinesl v roce 1995 "Chas" Chandler, bývalý manažér The Jimi Hendrix Experience, v rozhovoru pro relaci "Rock and Roll", kterou vysílala TV stanice PBS. Říká, že "...heavy metal je pojem, který má původ ve článku New York Times, který se týkal vystoupení Jimi Hendrixe", a tvrdí, že autor opisoval Jimi Hendrixe "...jakoby poslouchal těžký kov (heavy metal) padající z nebes". Avšak věrohodnost tohoto tvrzení je sporná.
První zdokumentované použití výrazu "heavy metal" jako označení stylu hudby se objevilo v květnovém vydaní časopisu Creem v roce 1971. Redaktoři časopisu David Marsh a Lester Bangs tento pojem následně používali ve svých článcích, často v negativním smyslu odkazujíc na kapely jako Led Zeppelin či Black Sabbath.
Kořeny heavy metalu (60. léta a začátek 70. let)
Americké blues bylo velmi oblíbené a mělo velký vliv na první britské rockery; kapely jako Rolling Stones a The Yardbirds nahrály cover verze mnohých klasických bluesových skladeb, občas zrychlujíc tempo a využívajíc elektrické kytary namísto původních akustických (podobné adaptace blues a jiné "černé hudby" vytvořily základ původního rock and rollu).
Tony Iommi a Ozzy Osbourne z Black Sabbath, 1973
Takovéto zesílené blues se opíralo o intelektuální a umělecké experimentování, které vzniklo, když muzikanti začali využívat možnosti elektricky zesílených kytar, pomocí kterých vytvořili hlučnější a méně harmonický zvuk. Zatímco blues-rockový styl bicích byl jednoduchý, bicí v heavy metalu byly mohutnější, komplexnější a hlasitější, a k tomu se přidával stále hlasitější zvuk elektrické kytary. Zpěváci změnili techniku zpěvu a byli stále závislejší na zesilňovaní zvuku; také využívali nové stylistické a dramatické postupy. Souběžně s tím se zvyšovala úroveň nahrávací techniky, čímž se umožnil plnohodnotný záznam této tvrdé muziky.
První ukázky hudby, dnes známé jako heavy metal, pocházejí z oblasti Birminghamu v Británii, kde koncem 60. let skupiny jako Led Zeppelin a Black Sabbath vytvořili novou hudbu na základě blues. Tyto kapely byly silně ovlivněné americkými psychedelickými rockery, mezi které patřil Jimi Hendrix, který byl průkopníkem blues-rocku a spojoval hudbu amerických černochů s hudbou evropských rockerů.
Mezi další interprety, kteří ovlivnili heavy metal, je možné zařadit kapelu Vanilla Fudge a jejich pomalé psychedelické popové tóny, a také první britských rockerů, ke kterým patří The Who a The Kinks. Tito interpreti připravili cestu pro heavy metal; The Kinks vydali v roce 1965 skladbu "You Really Got Me", která může být označená za jakousi první heavymetalovou píseň.
Koncem 60. let byl už tvrdý bluesový zvuk běžným: mnoho fanoušků a odborníků poukazuje na coververzi hitu Eddieho Cochrana "Summertime Blues" od skupiny Blue Cheer z roku 1968 jako na první skutečnou heavy-metalovou píseň; odborníci na Beatles se odvolávají na píseň "Helter Skelter" z bílého alba (1968), kterou Beatles představili nový standard zkresleného a agresivního zvuku. V listopadu 1968 kapela Dava Edmundse Love Sculpture vydala agresivní, tvrdou, kytarovou verzi písně "Sabre Dance" ("Šavlový tanec") Arama Chačaturjana. Ještě před vydáním prvního alba Led Zeppelin bylo album skupiny Jeff Beck Group Truth vlivným rockovým albem a některé fandy (hlavně britské fandy blues) vede k tvrzení, že Truth byl první heavy-metalové album. Nejde také nevzpomenout singl "Think About It" od Yardbirds, jehož zvuk je podobný zvuku Led Zeppelin.
I skladba "21st Century Schizoid Man" z debutového alba prog-rockové legendy King Crimson In the Court of the Crimson King (1969) obsahovala mnohé tématické, kompoziční a hudební prvky heavy metalu: zkreslené kytary, rozladěná sóla, texty zaměřené na odvrácenou stránku lidské existence, temnou atmosféru a dokonce i zkreslené vokály.
Ale až když Led Zeppelin v roce 1969 vydali své debutový album, začalo se ve světě hovorit víc o formovaní nového stylu. První (proto)heavy-metalové kapely - Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple, Uriah Heep, UFO a pár dalších - se dnes spíše považují za hard rockové kapely než za heavy-metalové (snad až na Black Sabbath); hlavně ty, jejichž zvuk se více nesl v tradičním rocku. Všeobecně se pojmy "heavy metal" a "hard rock" zaměňují, hlavně když se mluví o 70. letech. Mnoho těchto skupin se nepovažuje za heavy-metalové jako takové, ale spíš se tak označují jen některé jejich písně nebo práce, které přispěly k formování heavy metalu. Někteří lidé nebudou považovat Jethro Tull za heavymetalovou kapelu v tom pravém smyslu, ale jejich skladba "Aqualung" je ukázkovým příkladem jedné z prvních heavy-metalových písní. Za první čistě metalovou skladbu jako takovou je obecně považovaná titulní skladba ze stejnojmenného alba od Black Sabbath.
Tradiční heavy metal (konec 70. a začátek 80. let)
Judas Priest - Jedni ze zakladatelů heavy metalu
Na přelomu 70. a 80. let kapely jako Blue Öyster Cult dosáhly poměrně velkého úspěchu a glammetalová scéna z Los Angeles si získavala komerční publikum. Důležitost těchto kapel nebývá někdy brána na vědomí, spíš se klade důraz na klasické interprety (Eddie Van Halen, Randy Rhoads apod). Také se dává důraz na období okolu roku 1980, když mladý, rychlý punk rock ovlivnil heavy metal a objevila se tzv. "Nová vlna britského heavy metalu". Mimořádně populární byli a dodnes jsou hlavně Judas Priest, Iron Maiden a Saxon.
Někteří, včetně heavymetalových muzikantů významných kapel, tvrdí, že základy pravého heavy metalu položila kapela Judas Priest (řadí se "Nové vlně britského heavy metalu") svými prvními třemi alby: Sad Wings of Destiny (1976), Sin After Sin (1977) a Stained Class (1978).
V Evropě se proslavila např. německá skupina Accept (mimochodem je mnohými považována za tvůrce heavy metalu); později ovlivnila další, jako např. Helloween či Grave Digger.
Iron Maiden - Jedna z nejslavnějších kapel heavy metalu vůbec
Rainbow a Deep Purple se také občas zařazují mezi průkopníky pravého heavy metalu, ale tyto kapely se většinou řadí k hard rocku. Poslouchajíc Judas Priest, začaly metalové kapely ve svých sólech využívat bluesovou diatonickou skálu, což se od té doby rozšírilo prakticky do všech heavymetalových odnoží (až na některé, hlavně doom metalové kapely, kráčející ve stopách prvních alb Black Sabbath), která se společně s hudební virtuozitou stala hlavním přínosem evropské vážné hudby a jazzu pro heavy metal.
Kytarovou virtuozitu dostal do popředí Eddie Van Halen, jehož skladba Eruption se pokladá za důležitý mílník při vývoji metalu. Tato exploze se ještě více utužila ve tvorbě muzikantů jako Ritchie Blackmore z Deep Purple, Randy Rhoads a Quiet Riot; v některých případech se na heavy-metalových koncertech používaly dokonce klasické akustické kytary. Na koncertech tak hrávali bok po boku rockeři se starými konzervativními kytaristy.
Ronnie James Dio, který svého času zpíval v legendárních Black Sabbath, tuto explozi už jen stlumil a naplno se usídlila ve tvorbě Judas Priest a Iron Maiden, kteří završili formovaní "pravého" heavy metalu.
Heavy metal ve středním proudu (80. léta)
Nejpopulárnější a nejkomerčnější styl heavy metalu pochází z USA, hlavně z Los Angeles, kde byl v 80. letech velmi populární glam metal, někdy pejorativně označovaný i jako "hair metal" či "poodle rock".
Tuto hudební scénu vedly kapely jako Van Halen, Mötley Crüe, Dokken, W.A.S.P., Ratt, Def Leppard, Bon Jovi a jiné. V této době experimentovali s glam metalem i takové legendy jako Dio či Judas Priest.
Tento styl rozdělil metalovou komunitu na dva tábory, hlavně kvůli glam-metalové vizáži, kterou thrasheři celkově odmítali jako excentrický výstřelek a také jim vadil fakt, že některé kapely si dali víc záležet na svém vzhledu (někteří měli více make-upu než jejich mámy), než na kvalitě samotné produkce; i když se do tohoto hnutí řadí nejlepší hardrockoví interpreti své doby, jako David Lee Roth, Whitesnake, Michael Angelo Batio, Van Halen, Mr. Big a jiní.
Heavy metal v podzemí (od 80. let)
V 80. letech se vyvinulo mnoho heavymetalových stylů. V undergroundu se objevil thrash metal, který na rozdíl od klasického heavy metalu, který má kořeny v hard a blues-rocku, vycházel z hardcore. Tento styl byl agresivnější, hlasitejší a rychlejší než tradiční heavy metal či glam metal, který byl v tomto období velmi populární. K půkopníkům tohoto stylu patřily kapely Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer, které se označují i jako 'Big Four of Thrash' (tzv. Velká čtyřka thrashe). Z tohoto stylu také vzešly kapely jako Testament, Overkill, či brazilská Sepultura. Později se našlo množství nasledovníků v Evropě, hlavně v Německu (Destruction, Kreator, Sodom), kteří byli ještě agresivnější a zpěv byl hrubší, a tím později ovlivnili death metal a black metal.
Slayer - trash metalová kapela
V polovině 80. let se thrash začal dál dělit na death metal (Death, Possessed) a black metal (Venom, Bathory, Mayhem).
Během 80. let se v Evropě objevil nový styl - power metal. Tento styl byl pravým opakem death metalu a thrashe. Byl silně anti-komerčně zaměřen, převzal intenzitu tradičního metalu a v textech využíval optimistické a epické motivy. Typické jsou pro něj čisté vokály na vysoké úrovni, na rozdíl od hrubého death-metalového zpěvu; někteří interpreti také používají klávesy a orchestrální prvky.
Koncem 80. let se jisté heavy-metalové skupiny rozhodly potlačit hranice tohoto žánru tím, že do své tvorby zamíchaly vlivy progressive rocku a vytvořili tak nový stýl zvaný progressive metal. Tyto kapely si dali záležet na rozsáhlejších instrumentálních sekcích, čímž vtlačili skladbám pečeť nadčasovosti. Hlavně šlo o kvalitní muzikanty, výborně ovládajíciíh své nástroje, jejichž schopnosti hraničily s virtuozitou, ale to nebylo vždy podmínkou. Důležitý byl nápad. Zajímavá je též interpretace tohoto žánru na klasické hudební nástroje skupinou Apocalyptica.
Alternativní metal/Nu Metal (od 90. let)
Období komerčního heavy metalu skončilo s příchodem Nirvany a jiných grunge-kapel. Nové druhy tvrdého rocku 90. let sice byly ovlivněné heavy metalem, ale většinou se k němu neřadily. Muzikanti grunge (anglicky drátěnka na nádobí) byli přesným opakem čím dál více komerčního heavy metalu (svědčila o tom například image členů skupin - zatímco grungoví zpěváci byli pověstní "flanelovými košilemi, ušpiněnými teniskami Converse, mastnými vlasy a tvrdými drogami (kokain a heroin)", interpreti heavy metalu se objevovali s natupírovanými vlasy, v čistém, neroztrhaném oblečení atd…).
Heavy metal 90. let byl o dost agresivnější než komerční "hair metal" 80. let. Kapely kombinovaly tradiční prvky heavy metalu s elektronickou hudbou a s hip-hopem, a také je možno cítit vliv alternativního rocku. Styl těchto kapel se někdy nazývá alternative metal. Také se objevují i jiné nové styly heavy metalu, jako jsou "funeral doom" a "brutal death metal".
Korn - nu metal 90.let
Ozzfest, putovní festival (organizuje ho Ozzy, zpěvák Black Sabbath) také pomohl upevnit pozice heavy metalu na scéně. Na festivalu se objeivili a objevují mnozí známí současní metaloví interpreti jako jsou Pantera, Marilyn Manson, Rob Zombie, Deftones, Disturbed, Godsmack, Tool, System of a Down, Queens of the Stone Age, Slipknot, Korn a mnohé jiné.
Někteří z těchto interpretů se řadí k nu metalu či k alternative metalu; ale je sporné, zda se u těchto stylů ještě dá mluvit o heavy metalu v pravém slova smyslu, i když to samé se dá říci o tzv. "extreme metalu".
V druhé polovině 90. let oživila klasický heavy metal švédská kapela HammerFall, jež je proto někdy obviňována z vykrádání heavymetalových legend.
Česká scéna
Heavy metal byl a je oblíbeným hudebním stylem části obyvatel České republiky. V 80. letech na oficiálních nosičích vycházela alba s tímto hudebním stylem jen zřídka, a to až ve 2. polovině 80. let, např. alba skupiny Citron Plni energie a Radegast (vydána i v zahraničí), mimo to se hlavně pořádaly různé metalové zábavy a koncerty. Supraphonská "metalově" laděná Rockmapa č. 1 vyšla v roce 1989. Mimo jiných na ní byly zastoupeny skupiny Citron, Vitacit, Törr, Arakain či teplický Motorband, v kterém začínal jako zpěvák Kamil Střihavka. V devadesátých letech jsou českými zástupci heavy metalu a jeho dalších odvozených stylů např. Kryptor, Debustrol či Root.
Kulturní dopad
Tuska Open Air Metal Festival 2004 - Helsinki
V mnoha zemích vede útočný, urážlivý výraz heavy metalu k odporu ze strany většiny společnosti. Metalová hudba bývá často odmítána v křesťanských a islamských zemích jako "satanistická" a v mnoha státech je trestné i jen nošení černého trička například v Jordánsku jsou od roku 2001 na černé listině všechny alba skupiny Metallica.
V 70. a 80. letech se také objevily převážně nepodložené teorie tvrdící, že metalová hudba obsahuje skrytá poselství, která můžou lidi navázat k uctívání ďábla, sebevraždám apod.
Příbuzné styly
Hard rock je úzce spjatý s heavy metalem, ale ne vždy splňuje všechny jeho kritéria. I když je taky založen na zkreslených kytarách, zůstává věrný bluesově orientovanému rock and rollu s určitými swingovými rysy v rytmech bicích. Heavy metal tyto rysy nemá, zakladá se na surových kytarových riffech a hutných rytmech bicích. Nevíce patrné to je u hardrockových skupin jako Queen, AC/DC, Aerosmith, Kiss, Thin Lizzy a Scorpions, které měly velký vliv na i vývoj heavy-metalové muziky.
Glam rock, který byl nakrátko oblíbený v 70. letech, je, podobně jako heavy metal, založený na tvrdých kytarách, hymnických refrénech a teatrálním vzhledu. Mezi nejpopulárnější interprety patřili T.Rex, Gary Glitter, David Bowie a Alice Cooper.
Také nemůžeme opomenout ani punk rock a hardcore, tedy styly, které měly na vývoj heavy metalu nemalý vliv. Punk rock ovlivnil tzv. "novou vlnu britského heavy metalu", do které se řadí kapely jako Iron Maiden, ze začátku i Def Leppard a jiné. V 80. letech populární sa thrash metal přiklonil k punkové energii, z hardcore přebral surovost a všechno to zmixoval s heavymetalovou hutností.
Alternative rock, obvzlášť grunge, také převzal některé prvky heavy metalu. Některé grungové kapely, jako Soundgarden a Alice in Chains byli předtím, než se alternativní rock dostal do stredního proudu, škatulkované jako "metal".
Heavy-metalový tanec
I když by někteří příznivci heavy metalu asi nesouhlasili s pojmem "tanec", co se této muziky týká, existují jisté zažité pohyby těla, které se akceptují v celém metalovém světě. Mezi ně patří headbanging ("metlení", prostě házení zarostlou hlavou), pogo a různá gesta jako například devil horn ("čertův roh").
Heavy metal (zkráceně rovněž "metal") je druh rockové hudby, který se jako vymezený hudebný styl objevil na přelomu 60. a 70. let ve Velké Británii a Spojených státech.Kořeny má v hardrockových skupinách, které kombinováním blues a rocku vytvořily nový hudební styl, charakteristický používáním elektrických kytar a bicích, a také hlasitým a zkresleným zvukem. Podle serveru All Music Guide, "ze všech nespočetných forem rock and rollu, je heavy metal nejextrémnější, či už z hlediska hlasitosti, mužnosti nebo teatrálnosti. Existuje množství variací heavy metalu, ale všechny se opírají o hlučné, zkreslené kytary, opakující se riffy a jednoduché, rytmické tempo."
Průkopníci heavy metalu jako Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple si vybudovali rozsáhlou posluchačskou základnu, a to i navzdory nepřízni kritiky, jako se to už v historii žánru nezřídka stává. V polovině 70. let britská kapela Judas Priest pomohla vytříbit žánr pominutím většiny bluesových prvků. Kapely Nové vlny britského heavy metalu, např. Iron Maiden a Motörhead, držíc se téhle cesty, vnesli do žánru útlocitnost punk rocku a kladli důraz na zvyšování rychlosti. Již od svých počátků měl heavy metal velkou základnou fanoušků, kteří jsou známí jako metalisti či metaláci.
V polovině 80. let se dostali do popředí kapely jako Mötley Crüe, které náležely do popem ovlivněného žánru nazývaného glam metal. V undergroundu se vytvořili nové, extrémnější, agresivnější styly: thrash metal přinesli do hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatím co ostatní styly jako death metal a black metal zůstali i nadále záležitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal (maje prvky funku a hip hopu) a metalcore (slévají se v něm extrémní metal a hardcore punk). Tyto nové styly posunuli hranice tohoto žánru.
Znaky
Heavy metal je charakteristický hlavně používáním elektrických kytar, temnými texty a agresivním, rychlým rytmem. Některé styly však mají své vlastní charakteristické znaky.
Podle serveru All Music Guide, "ze všech nespočetných forem rock and rollu, je heavy metal nejextrémnější, či už z hlediska hlasitosti, mužnosti nebo teatrálnosti. Existuje množství variací heavy metalu, ale všechny se opírají o hlučné, zkreslené kytary, opakující se riffy a jednoduché, rytmické tempo."
Instrumentální stránka
V žádné metalové kapele by neměl chybět kytarista, basák, bubeník a zpěvák. Zřídka se používají i klávesové nástroje, ale nejdůležitější je zkreslený kytarový zvuk, který není jen výsledkem inovace, ale i omezených možností doby.
V metalové hudbě se využívá široká škála zpěvu; od "čistých" vokálů, přes vysoké tóny, až po hluboké vrčení. Vokální stránka black a death metalu se skládá převážně z vrčení, řvaní a chrapotu (growling). Tím pádem je často těžké porozumět zpívaným textům.
Složitá sóla a riffy bývají také neopomíjitelnou součástí heavy metalu. Metaloví kytaristi byli vždy inovátory v technice, rychlosti a zručnosti.
Americká kapela Grand Funk Railroad byla jednou z prvních svého druhu, která zavedla nové standardy ohledně hlasitosti během vystoupení. Hlasitost zvuku byla považována za stejně důležitou jako hudba samotná. I když někteří tvrdí, že je to jen nesmyslný výstřelek, mnohým lidem poskytuje největší zážitek z hudby právě vysoká hlasitost. Motörhead a Manowar jsou příklady kapel, kterým záleží na hlasitosti hudby.
Motivy
Další součástí je i vizuální stránka. Obaly alb a vystoupení na pódiu jsou mnohdy skoro stejně důležité jako hudba samotná, ale jen zřídka jsou přednější. Zkrátka, z každého díla je možné získat množství dojmů; tzn, že heavy metal je z hlediska umělecké formy velmi široký pojem, poněvadž mu nedominuje jen jeden vyjadřovací prostředek.
Rockoví historici tvrdí, že právě západní populární hudba dodala heavy metalu jeho fantazijní rysy textů, zatímco afro-americké blues dodalo metalu schopnost zaměřit se na skutečnost, depresi a osamělost. Heavy metal má vztah k duchovním stránkám, symbolicky i hudebně.
Zatímco zvuková a tématická stránka metalu je v prvé řadě bluesově orientovaná, vizuální stránka je inspirovaná převážně fantazií populární hudby. Motivy temnoty, zla, moci a apokalypsy poukazují na skutečné problémy našeho života. Heavy metal se vyvinul jako reakce na kulturu hippies, která propagovala "mír a lásku"; světlo nahradil temnotou a happy ending populární kultury nahradil holou pravdou, že věci se neztratí z obzoru jen tak samy od sebe. Naproti tomu, že příznivci metalu tvrdí, že skutečným odkazem metalu není odvrácená stránka života, kritici viní tento žánr z oslavování temných aspektů reality.
Heavymetalové motivy jsou všeobecně temnější než témata povrchního popu 50., 60. a 70. let; zaměřují se na válku, nukleární zkázu, životní prostředí a politické či náboženské problémy. "War Pigs" od Black Sabbath, "Killer of Giants" od Ozzyho, "...And Justice for All" od Metallicy a "2 Minutes to Midnight" od skupiny Iron Maiden jsou příklady toho, že interpreti můžou přispět k poznání skutečného stavu věcí, ale metalová fantazie může tyto jevy někdy až příliš zjednodušit. powermetalové skupiny, jejichž textové a hudební motivy jsou hlavně pompézní a optimistické, potvrzují výjimku tohoto temného stereotypu. Mnohé powermetalové skupiny, například Manowar, tvrdí, že metal by měl být inspirující a optimistickou hudbou.
Vliv vážné hudby
Co se vážné hudby týče, metal čerpal hlavně z Bachovy a Paganiniho tvorby, a v menší míře také z Mozarta či Franze Liszta. I když Ritchie Blackmore, kytarista Deep Purple a Rainbow, dělal pokusy s klasickou hudbou už od začátku 70. let, přelom v oblasti metalové virtuozity udělal až Eddie Van Halen se svým sólovým virtuózním počinem "Eruption", který vyšel na první albu Van Halen (1978).
V 80. letech metalová kytara hledala vzor v hudbě 18. století, hlavně kvůli technice a rychlosti hry. Randy Rhoads, jako i jiní metaloví kytaristé tohoto období, se začal věnovat studiu hudební teorie a pomohl vytvořit základy pro rozvoj publikování odborných časopisů, které se věnovaly kytarové hře ve větším rozsahu. Avšak, v mnohých případech se metaloví muzikanti, kteří si vypůjčili techniku a rétoriku vážné hudby, nesnažili být interprety klasické hudby (což ale neplatí o tvorbě Yngwie Malmsteena, i když se dá říct, že jeho hudba se opírá spíš o virtuozitu a využívání klasicky znějících prvků, které měly dodat jeho hudbě nádech klasiky, a ne že by se snažil hrát klasicky).
V encyklopedii Encarta se tvrdí, že "když byl text spjatý s hudbou, Bach mohl psát hudební ekvivalenty myšlenek". Prog-rockové kapely jako Yes a Emerson, Lake and Palmer už před vznikem heavy metalu tento vztah odhalily.
Protože heavy metal využívá apokalyptická témata, zobrazuje temnotu, moc a zlo, možnost přetlumočit myšlenky do hudby tak, aby přesně vyjádřily myšlená slova, podkopává autentičnost a věrohodnost muziky. Výborně se to podařilo na albu Powerslave anglické legendy Iron Maiden. Obal zobrazuje dramatickou scénu s egyptskou pyramidou a mnoho písní podněcuje k zamyšlení se nad životem a smrtí jako například skladba "The Rime of the Ancient Mariner", která vychází z povídky Samuela Taylora Coleridge. Také i 12-minutová píseň "Xanadu" z alba A Farewell to Kings od skupiny Rush je inspirovaná Coleridgem.
Historie
Pojem "heavy metal"
Původ pojmu heavy metal ve vztahu k hudbě je neurčitý. Pojmenování "heavy metal" (těžký kov) se po celá století používal v chémii a hutnictví. V novodobé populárné kultuře použil tento výraz jako jeden z prvních americký beatník William S. Burroughs ve své novele Hebká mašinka (The Soft Machine, 1962) a také ve své další knize Nova Express (1964); heavy metal tu používá jako synonymum pro návykové drogy.
Poprvé se pojem "heavy metal" v textu skladby objevil v roce 1968 ve skladbě "Born to be Wild" od skupiny Steppenwolf:
"I like smoke and lightning
Heavy metal thunder
Racin' with the wind
And the feelin' that I'm under"
("Mám rád dým a blesk/burácení těžkého kovu/závody s větrem/a pocit, že podléhám")
V knize "The History of Heavy Metal" se tvrdí, že toto pojmenování má původ vr slangu hippies, kde slova heavy (těžký) a metal (kov) označovaly jevy související s těžkým duševním rozpoložením. Ve slangu beatniků se výraz "heavy" ve významu "vážný" používal už nejakou dobu předtím a také i ve vztahu k "tvrdé hudbě" (heavy music); Iron Butterfly svůj název vysvětlili tak, že "Iron (železný) symbolizuje něčo tvrdého, Butterfly (motýl) - něčo příjemné, působivé a přizpůsobivé... něco, co můžete volně využívat ve své fantazii". Jejich první album z roku 1968 se jmenuje Heavy; popř. spojení heavy metal thunder z písně od Steppenwolf a beatlesácké I Want You (She's So Heavy) je jedním z důvodů, proč se adjektivum heavy v hudebním žargonu tak ujalo.
Sandy Pearlman, bývalý producent, manažér a textař Blue Öyster Cult tvrdí, že on byl první, kdo v 70. letech použil pojem "heavy metal" v souvislosti s rockovou hudbou.
Další spornou hypotézu o původu heavy metalu přinesl v roce 1995 "Chas" Chandler, bývalý manažér The Jimi Hendrix Experience, v rozhovoru pro relaci "Rock and Roll", kterou vysílala TV stanice PBS. Říká, že "...heavy metal je pojem, který má původ ve článku New York Times, který se týkal vystoupení Jimi Hendrixe", a tvrdí, že autor opisoval Jimi Hendrixe "...jakoby poslouchal těžký kov (heavy metal) padající z nebes". Avšak věrohodnost tohoto tvrzení je sporná.
První zdokumentované použití výrazu "heavy metal" jako označení stylu hudby se objevilo v květnovém vydaní časopisu Creem v roce 1971. Redaktoři časopisu David Marsh a Lester Bangs tento pojem následně používali ve svých článcích, často v negativním smyslu odkazujíc na kapely jako Led Zeppelin či Black Sabbath.
Kořeny heavy metalu (60. léta a začátek 70. let)
Americké blues bylo velmi oblíbené a mělo velký vliv na první britské rockery; kapely jako Rolling Stones a The Yardbirds nahrály cover verze mnohých klasických bluesových skladeb, občas zrychlujíc tempo a využívajíc elektrické kytary namísto původních akustických (podobné adaptace blues a jiné "černé hudby" vytvořily základ původního rock and rollu).
Tony Iommi a Ozzy Osbourne z Black Sabbath, 1973
Takovéto zesílené blues se opíralo o intelektuální a umělecké experimentování, které vzniklo, když muzikanti začali využívat možnosti elektricky zesílených kytar, pomocí kterých vytvořili hlučnější a méně harmonický zvuk. Zatímco blues-rockový styl bicích byl jednoduchý, bicí v heavy metalu byly mohutnější, komplexnější a hlasitější, a k tomu se přidával stále hlasitější zvuk elektrické kytary. Zpěváci změnili techniku zpěvu a byli stále závislejší na zesilňovaní zvuku; také využívali nové stylistické a dramatické postupy. Souběžně s tím se zvyšovala úroveň nahrávací techniky, čímž se umožnil plnohodnotný záznam této tvrdé muziky.
První ukázky hudby, dnes známé jako heavy metal, pocházejí z oblasti Birminghamu v Británii, kde koncem 60. let skupiny jako Led Zeppelin a Black Sabbath vytvořili novou hudbu na základě blues. Tyto kapely byly silně ovlivněné americkými psychedelickými rockery, mezi které patřil Jimi Hendrix, který byl průkopníkem blues-rocku a spojoval hudbu amerických černochů s hudbou evropských rockerů.
Mezi další interprety, kteří ovlivnili heavy metal, je možné zařadit kapelu Vanilla Fudge a jejich pomalé psychedelické popové tóny, a také první britských rockerů, ke kterým patří The Who a The Kinks. Tito interpreti připravili cestu pro heavy metal; The Kinks vydali v roce 1965 skladbu "You Really Got Me", která může být označená za jakousi první heavymetalovou píseň.
Koncem 60. let byl už tvrdý bluesový zvuk běžným: mnoho fanoušků a odborníků poukazuje na coververzi hitu Eddieho Cochrana "Summertime Blues" od skupiny Blue Cheer z roku 1968 jako na první skutečnou heavy-metalovou píseň; odborníci na Beatles se odvolávají na píseň "Helter Skelter" z bílého alba (1968), kterou Beatles představili nový standard zkresleného a agresivního zvuku. V listopadu 1968 kapela Dava Edmundse Love Sculpture vydala agresivní, tvrdou, kytarovou verzi písně "Sabre Dance" ("Šavlový tanec") Arama Chačaturjana. Ještě před vydáním prvního alba Led Zeppelin bylo album skupiny Jeff Beck Group Truth vlivným rockovým albem a některé fandy (hlavně britské fandy blues) vede k tvrzení, že Truth byl první heavy-metalové album. Nejde také nevzpomenout singl "Think About It" od Yardbirds, jehož zvuk je podobný zvuku Led Zeppelin.
I skladba "21st Century Schizoid Man" z debutového alba prog-rockové legendy King Crimson In the Court of the Crimson King (1969) obsahovala mnohé tématické, kompoziční a hudební prvky heavy metalu: zkreslené kytary, rozladěná sóla, texty zaměřené na odvrácenou stránku lidské existence, temnou atmosféru a dokonce i zkreslené vokály.
Ale až když Led Zeppelin v roce 1969 vydali své debutový album, začalo se ve světě hovorit víc o formovaní nového stylu. První (proto)heavy-metalové kapely - Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple, Uriah Heep, UFO a pár dalších - se dnes spíše považují za hard rockové kapely než za heavy-metalové (snad až na Black Sabbath); hlavně ty, jejichž zvuk se více nesl v tradičním rocku. Všeobecně se pojmy "heavy metal" a "hard rock" zaměňují, hlavně když se mluví o 70. letech. Mnoho těchto skupin se nepovažuje za heavy-metalové jako takové, ale spíš se tak označují jen některé jejich písně nebo práce, které přispěly k formování heavy metalu. Někteří lidé nebudou považovat Jethro Tull za heavymetalovou kapelu v tom pravém smyslu, ale jejich skladba "Aqualung" je ukázkovým příkladem jedné z prvních heavy-metalových písní. Za první čistě metalovou skladbu jako takovou je obecně považovaná titulní skladba ze stejnojmenného alba od Black Sabbath.
Tradiční heavy metal (konec 70. a začátek 80. let)
Judas Priest - Jedni ze zakladatelů heavy metalu
Na přelomu 70. a 80. let kapely jako Blue Öyster Cult dosáhly poměrně velkého úspěchu a glammetalová scéna z Los Angeles si získavala komerční publikum. Důležitost těchto kapel nebývá někdy brána na vědomí, spíš se klade důraz na klasické interprety (Eddie Van Halen, Randy Rhoads apod). Také se dává důraz na období okolu roku 1980, když mladý, rychlý punk rock ovlivnil heavy metal a objevila se tzv. "Nová vlna britského heavy metalu". Mimořádně populární byli a dodnes jsou hlavně Judas Priest, Iron Maiden a Saxon.
Někteří, včetně heavymetalových muzikantů významných kapel, tvrdí, že základy pravého heavy metalu položila kapela Judas Priest (řadí se "Nové vlně britského heavy metalu") svými prvními třemi alby: Sad Wings of Destiny (1976), Sin After Sin (1977) a Stained Class (1978).
V Evropě se proslavila např. německá skupina Accept (mimochodem je mnohými považována za tvůrce heavy metalu); později ovlivnila další, jako např. Helloween či Grave Digger.
Iron Maiden - Jedna z nejslavnějších kapel heavy metalu vůbec
Rainbow a Deep Purple se také občas zařazují mezi průkopníky pravého heavy metalu, ale tyto kapely se většinou řadí k hard rocku. Poslouchajíc Judas Priest, začaly metalové kapely ve svých sólech využívat bluesovou diatonickou skálu, což se od té doby rozšírilo prakticky do všech heavymetalových odnoží (až na některé, hlavně doom metalové kapely, kráčející ve stopách prvních alb Black Sabbath), která se společně s hudební virtuozitou stala hlavním přínosem evropské vážné hudby a jazzu pro heavy metal.
Kytarovou virtuozitu dostal do popředí Eddie Van Halen, jehož skladba Eruption se pokladá za důležitý mílník při vývoji metalu. Tato exploze se ještě více utužila ve tvorbě muzikantů jako Ritchie Blackmore z Deep Purple, Randy Rhoads a Quiet Riot; v některých případech se na heavy-metalových koncertech používaly dokonce klasické akustické kytary. Na koncertech tak hrávali bok po boku rockeři se starými konzervativními kytaristy.
Ronnie James Dio, který svého času zpíval v legendárních Black Sabbath, tuto explozi už jen stlumil a naplno se usídlila ve tvorbě Judas Priest a Iron Maiden, kteří završili formovaní "pravého" heavy metalu.
Heavy metal ve středním proudu (80. léta)
Nejpopulárnější a nejkomerčnější styl heavy metalu pochází z USA, hlavně z Los Angeles, kde byl v 80. letech velmi populární glam metal, někdy pejorativně označovaný i jako "hair metal" či "poodle rock".
Tuto hudební scénu vedly kapely jako Van Halen, Mötley Crüe, Dokken, W.A.S.P., Ratt, Def Leppard, Bon Jovi a jiné. V této době experimentovali s glam metalem i takové legendy jako Dio či Judas Priest.
Tento styl rozdělil metalovou komunitu na dva tábory, hlavně kvůli glam-metalové vizáži, kterou thrasheři celkově odmítali jako excentrický výstřelek a také jim vadil fakt, že některé kapely si dali víc záležet na svém vzhledu (někteří měli více make-upu než jejich mámy), než na kvalitě samotné produkce; i když se do tohoto hnutí řadí nejlepší hardrockoví interpreti své doby, jako David Lee Roth, Whitesnake, Michael Angelo Batio, Van Halen, Mr. Big a jiní.
Heavy metal v podzemí (od 80. let)
V 80. letech se vyvinulo mnoho heavymetalových stylů. V undergroundu se objevil thrash metal, který na rozdíl od klasického heavy metalu, který má kořeny v hard a blues-rocku, vycházel z hardcore. Tento styl byl agresivnější, hlasitejší a rychlejší než tradiční heavy metal či glam metal, který byl v tomto období velmi populární. K půkopníkům tohoto stylu patřily kapely Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer, které se označují i jako 'Big Four of Thrash' (tzv. Velká čtyřka thrashe). Z tohoto stylu také vzešly kapely jako Testament, Overkill, či brazilská Sepultura. Později se našlo množství nasledovníků v Evropě, hlavně v Německu (Destruction, Kreator, Sodom), kteří byli ještě agresivnější a zpěv byl hrubší, a tím později ovlivnili death metal a black metal.
Slayer - trash metalová kapela
V polovině 80. let se thrash začal dál dělit na death metal (Death, Possessed) a black metal (Venom, Bathory, Mayhem).
Během 80. let se v Evropě objevil nový styl - power metal. Tento styl byl pravým opakem death metalu a thrashe. Byl silně anti-komerčně zaměřen, převzal intenzitu tradičního metalu a v textech využíval optimistické a epické motivy. Typické jsou pro něj čisté vokály na vysoké úrovni, na rozdíl od hrubého death-metalového zpěvu; někteří interpreti také používají klávesy a orchestrální prvky.
Koncem 80. let se jisté heavy-metalové skupiny rozhodly potlačit hranice tohoto žánru tím, že do své tvorby zamíchaly vlivy progressive rocku a vytvořili tak nový stýl zvaný progressive metal. Tyto kapely si dali záležet na rozsáhlejších instrumentálních sekcích, čímž vtlačili skladbám pečeť nadčasovosti. Hlavně šlo o kvalitní muzikanty, výborně ovládajíciíh své nástroje, jejichž schopnosti hraničily s virtuozitou, ale to nebylo vždy podmínkou. Důležitý byl nápad. Zajímavá je též interpretace tohoto žánru na klasické hudební nástroje skupinou Apocalyptica.
Alternativní metal/Nu Metal (od 90. let)
Období komerčního heavy metalu skončilo s příchodem Nirvany a jiných grunge-kapel. Nové druhy tvrdého rocku 90. let sice byly ovlivněné heavy metalem, ale většinou se k němu neřadily. Muzikanti grunge (anglicky drátěnka na nádobí) byli přesným opakem čím dál více komerčního heavy metalu (svědčila o tom například image členů skupin - zatímco grungoví zpěváci byli pověstní "flanelovými košilemi, ušpiněnými teniskami Converse, mastnými vlasy a tvrdými drogami (kokain a heroin)", interpreti heavy metalu se objevovali s natupírovanými vlasy, v čistém, neroztrhaném oblečení atd…).
Heavy metal 90. let byl o dost agresivnější než komerční "hair metal" 80. let. Kapely kombinovaly tradiční prvky heavy metalu s elektronickou hudbou a s hip-hopem, a také je možno cítit vliv alternativního rocku. Styl těchto kapel se někdy nazývá alternative metal. Také se objevují i jiné nové styly heavy metalu, jako jsou "funeral doom" a "brutal death metal".
Korn - nu metal 90.let
Ozzfest, putovní festival (organizuje ho Ozzy, zpěvák Black Sabbath) také pomohl upevnit pozice heavy metalu na scéně. Na festivalu se objeivili a objevují mnozí známí současní metaloví interpreti jako jsou Pantera, Marilyn Manson, Rob Zombie, Deftones, Disturbed, Godsmack, Tool, System of a Down, Queens of the Stone Age, Slipknot, Korn a mnohé jiné.
Někteří z těchto interpretů se řadí k nu metalu či k alternative metalu; ale je sporné, zda se u těchto stylů ještě dá mluvit o heavy metalu v pravém slova smyslu, i když to samé se dá říci o tzv. "extreme metalu".
V druhé polovině 90. let oživila klasický heavy metal švédská kapela HammerFall, jež je proto někdy obviňována z vykrádání heavymetalových legend.
Česká scéna
Heavy metal byl a je oblíbeným hudebním stylem části obyvatel České republiky. V 80. letech na oficiálních nosičích vycházela alba s tímto hudebním stylem jen zřídka, a to až ve 2. polovině 80. let, např. alba skupiny Citron Plni energie a Radegast (vydána i v zahraničí), mimo to se hlavně pořádaly různé metalové zábavy a koncerty. Supraphonská "metalově" laděná Rockmapa č. 1 vyšla v roce 1989. Mimo jiných na ní byly zastoupeny skupiny Citron, Vitacit, Törr, Arakain či teplický Motorband, v kterém začínal jako zpěvák Kamil Střihavka. V devadesátých letech jsou českými zástupci heavy metalu a jeho dalších odvozených stylů např. Kryptor, Debustrol či Root.
Kulturní dopad
Tuska Open Air Metal Festival 2004 - Helsinki
V mnoha zemích vede útočný, urážlivý výraz heavy metalu k odporu ze strany většiny společnosti. Metalová hudba bývá často odmítána v křesťanských a islamských zemích jako "satanistická" a v mnoha státech je trestné i jen nošení černého trička například v Jordánsku jsou od roku 2001 na černé listině všechny alba skupiny Metallica.
V 70. a 80. letech se také objevily převážně nepodložené teorie tvrdící, že metalová hudba obsahuje skrytá poselství, která můžou lidi navázat k uctívání ďábla, sebevraždám apod.
Příbuzné styly
Hard rock je úzce spjatý s heavy metalem, ale ne vždy splňuje všechny jeho kritéria. I když je taky založen na zkreslených kytarách, zůstává věrný bluesově orientovanému rock and rollu s určitými swingovými rysy v rytmech bicích. Heavy metal tyto rysy nemá, zakladá se na surových kytarových riffech a hutných rytmech bicích. Nevíce patrné to je u hardrockových skupin jako Queen, AC/DC, Aerosmith, Kiss, Thin Lizzy a Scorpions, které měly velký vliv na i vývoj heavy-metalové muziky.
Glam rock, který byl nakrátko oblíbený v 70. letech, je, podobně jako heavy metal, založený na tvrdých kytarách, hymnických refrénech a teatrálním vzhledu. Mezi nejpopulárnější interprety patřili T.Rex, Gary Glitter, David Bowie a Alice Cooper.
Také nemůžeme opomenout ani punk rock a hardcore, tedy styly, které měly na vývoj heavy metalu nemalý vliv. Punk rock ovlivnil tzv. "novou vlnu britského heavy metalu", do které se řadí kapely jako Iron Maiden, ze začátku i Def Leppard a jiné. V 80. letech populární sa thrash metal přiklonil k punkové energii, z hardcore přebral surovost a všechno to zmixoval s heavymetalovou hutností.
Alternative rock, obvzlášť grunge, také převzal některé prvky heavy metalu. Některé grungové kapely, jako Soundgarden a Alice in Chains byli předtím, než se alternativní rock dostal do stredního proudu, škatulkované jako "metal".
Heavy-metalový tanec
I když by někteří příznivci heavy metalu asi nesouhlasili s pojmem "tanec", co se této muziky týká, existují jisté zažité pohyby těla, které se akceptují v celém metalovém světě. Mezi ně patří headbanging ("metlení", prostě házení zarostlou hlavou), pogo a různá gesta jako například devil horn ("čertův roh").
Punk
Punk je hudební a životní styl.Anglicky toto slovo znamená "výtržník".Punk jako hnutí vznikal postupně v druhé poloviné 70. let v Anglii.Hnutí je od počátku silně spjaté s nerasistickými skinheads.Punk nemá žádný jednotný ideový směr.Nejrozšířenější postoje jsou odpor vůču nacismu, komunismu, rasové diskriminaci, politice, válčení, globalizaci, konvencím či komerci.Mnoho pankáčů má blízko k anarchismu.Také se lze často setkat s tvrzením, že základem punku je provokace.Hnutí je obecně velmi tolerantní k měkkým drogám, tejména k marihuaně.
Hudba
Hudebně se punk vrátil k počátkům rocku a rock'n'rollu, tzn. k využívání jednoduché melodie, zpravidla o několika akordech a k ostrému, často satirickému textu.Za první punkovou skupinu jsou považováni Ramones, kteří vznikli v roce 1974 v New Yorku.Největší rozmach punk zaznamenal po roce 1976 v Británii, kde v té době začali hrát např. Sex Pistols, The Clash nebo Adicts.O styl blízký punku se již asi o deset let dříve pokoušeli např. Stooges, Velvet Underground, či Patti Smith.u nás se punk začíná objevovat až o tři roky později.
První skupinou hrající covery zahraničních punkových skupin s českými texty byli v roce 1979 Extempore.Následovalo mnoho dalších např. : Plexis, Visací zámek, F.P.B., Šanov 1, H.N.F., Zeměžluč, E!E, N.V.Ú nebo slovenská Zóna A.tyto skupiny to ovšem neměli vůbec jednoduché, protože punk za komunismu patřil k zakázaným stylům.Větší rozmach punk zaznamenal až po roce 1989, vzniká např.: Totální nasazení, Punk Floid, Slobodná Európa, The Fialky nebo Malomocnost prázdnoty.Na punkových koncertech se často tancuje chaotický tanec zvaný pogo.
Móda
Hlavním cílem pankáčů bylo od počátku především šokovat ostatní.V počítcích mnoha punkových skupin proto najdeme svastiky ( obrácenou svastiku používali nacisté jako hákový kříž ).Později se punk dostal do pozice odpůrců nacismu a hákové kříže zmizely.Malá skupina s tím však nesouhlasila a vznikli tzv. nazi punks.Častými prvky oblečení jsou roztrhané jeansy, nášivky, placky, spínací špendlíky, stahováky a těžké boty.
Hudba
Hudebně se punk vrátil k počátkům rocku a rock'n'rollu, tzn. k využívání jednoduché melodie, zpravidla o několika akordech a k ostrému, často satirickému textu.Za první punkovou skupinu jsou považováni Ramones, kteří vznikli v roce 1974 v New Yorku.Největší rozmach punk zaznamenal po roce 1976 v Británii, kde v té době začali hrát např. Sex Pistols, The Clash nebo Adicts.O styl blízký punku se již asi o deset let dříve pokoušeli např. Stooges, Velvet Underground, či Patti Smith.u nás se punk začíná objevovat až o tři roky později.
První skupinou hrající covery zahraničních punkových skupin s českými texty byli v roce 1979 Extempore.Následovalo mnoho dalších např. : Plexis, Visací zámek, F.P.B., Šanov 1, H.N.F., Zeměžluč, E!E, N.V.Ú nebo slovenská Zóna A.tyto skupiny to ovšem neměli vůbec jednoduché, protože punk za komunismu patřil k zakázaným stylům.Větší rozmach punk zaznamenal až po roce 1989, vzniká např.: Totální nasazení, Punk Floid, Slobodná Európa, The Fialky nebo Malomocnost prázdnoty.Na punkových koncertech se často tancuje chaotický tanec zvaný pogo.
Móda
Hlavním cílem pankáčů bylo od počátku především šokovat ostatní.V počítcích mnoha punkových skupin proto najdeme svastiky ( obrácenou svastiku používali nacisté jako hákový kříž ).Později se punk dostal do pozice odpůrců nacismu a hákové kříže zmizely.Malá skupina s tím však nesouhlasila a vznikli tzv. nazi punks.Častými prvky oblečení jsou roztrhané jeansy, nášivky, placky, spínací špendlíky, stahováky a těžké boty.
Styly-metal
Ačkoliv se různé odrůdy metalu objevili už v jednom ze starších článků, rozhodli jsme se, že je vám trochu přiblížíme, protože informace nebyly příliš obsáhlé.
- Heavy metal -
- jeden z nejznámějších stylů na metalové scéně. Hlavním poznávacím znamením heavy metalu je melodičnost a zpěv ve vysokých tóninách. Rychlost taky není zanedbatelná. Zpěv bývá čistý a srozumitelný. Velmi chytlavé refrény převážně ve sborech. Skupiny (Iron Maiden, Helloween, Rage, Stratovarius apod.) Heavy metal je asi nejoblíbenější styl v metalu. A v dnešní době se pomaličku vrací jeho síla. Nejznámější novou heavy metalovou skupinou je Hammerfall ze Švédska. Mnohými zatracovaný pro údajné plagiátorství, ale mnohými obdivovaný za čerstvý heavík.
- Power metal -
- síla, která má proudit z tohoto stylu má být zastoupená zejména v textech, které popisují dávné časy, kdy největší zábavou bývaly různé bitvy, a byl to čas hrdinných bojovníků apod. Nejznámější kapelou, která přesně o tomto zpívá, je Manowar. Tato skupina je známá svými cover obaly na deskách, kde hlavním motivem je takovej svalouš, který je tvrdší než samo peklo. Je to trošku kýč, ale pro mnohé fanoušky je to modla. A o fanynky taky nemají nouze. Však Manowar je známý svými šoustpárty s fanynkami po každém koncertě. Další kapelou, která hraje power metal je Runnig Wild. Ti se zase zaměřili na časy korzárů a pirátů (Under Jolly Roger, Pile Of Skulls, Port Royal, Black Hand Inn) a v poslední době se zaměřili na dobu slavného francouzského generála Napoleona Bonaparte (Victory) Nyní zažívá power metal s heavy metalem renesanci. Třeba se poohlédnete po Virgin Steel a jejich posledním albu "The House Of Atreus".
- Speed metal -
- je to vlastně rychlejší verze heavy metalu. Všechno je stejné, akorát rychlejší. Melodičnost zůstala a zpěv se taky nijak nezměnil. Vesměs skupiny, které hrají heavy metal, hrají i speed. Takže připíšu ješte například Grave Digger s Blind Guardian.
- Thrash metal -
- kdo zná Sepulturu, tak ví co je to thrash metal. Je to o ěeco tvrdší heavy metal. Je kladen vetší důraz na syrovost a agresivitu projevu. Známou skupinou, která razila tento styl na sklonku 80-tých a 90-tých let, je americký Testament. A nejznámější kapelou je snad Metallica a Megadeth. Ovšem pouze ve svých ranných časech. Metallica se od thrashe odklonila albem "Load" a Megadeth se začal vzdalovat albem "Cryptic Writings". Všeobecně je tento styl agresivnější než heavy metal.
- Death metal -
- vznikl začátkem 90-tých let. Jedná se o jeden z nejtvrdších hudebních stylů vůbec. Hudba je hodně přitvrzena. Hlavní roli zde hrají naboostrované kytary a zpěvákův chropot, který je chrakteristický pro death metal. Nejznámější kapelou je snad Death, Obituary, Entombed, Grave, Dismember, Unleashed, český Krabathor, polský Vader a spousta dalších. Hlavním spojujícím prvkem death metalových skupin jsou texty. Nejčastěji jde o kritiku společnosti, náboženství, politku apod. Napríklad skupina Obituary na svém albu "World Demise" si vzala na paškál ekologickou krizi. Bolt Thrower zase poukazují nad nesmyslnosti válek apod. Prostě zpívají o všech těch špatných věcech. Ne, neoslavují to. Kritizují to. Samozřejmě, že se najdou spolky, které jen hlásají nenávist vůči lidstvu, ale je to jako všude jinde. Nenávist není tahounem metalu.
- Doom metal -
- pomalý death metal. Stručná a výstižná charakteristika. Takto to napsat by stačilo někdy v roce 1993. Ale dnes je doom metal trošku někde jinde. Základy jsou pořád stejné, ale celkové znení je úplně jiné. V tomto stylu se vůbec poprvé objevují nemetalové nástroje, jako například housle u My Dying Bride, harfy u Elbereth, ženský andělský hlásek a violončelo u Theatre Of Tragedy apod. Prostě doom metalové skupiny nastolili nový směr, kudy se metal začal ubírat. Nejtypičtější doom metalová skupina dneška je: tvrdá hudba, dva zpěváci (ženský hlas a mužský chropot) a ruzné flétny, housle, samply, klávesy apod.
- Black metal -
- Tento styl je asi nejextravagantnější ze všech metalových žánrů. Však každý určitě zaslechl zkazky o Norské black metalové mafii. V začátku 90-tých let se tento styl dostal na první stránky novin v severských zemích. Ovšem nechvalným způsobem. Některé skupiny zřejmě nepochopily, co hudební skupiny mají v popisu práce a místo toho, aby pořádně cvičili někde v garáži, tak vypalovaly kostely, zabíjeli se navzájem a jejich hudba byla mizerná. Tak vypadal black metal v ranných začátcích. Dnes je to v drtivé většině jinak. Jediné, co si dnešní black metalové skupiny ponechaly je tzv. "warpaint". Bíle natřené tváře a černě dokreslené ruzné škleby apod. Ale to je image, svým způsobem je to komerční záležitost. Takové zviditelnění. Ovšem mnoho skupin se tímto způsobem zviditelňovat nemusí, ale přesto se malují. Dnešní black metal je hojně doplněn klávesy, samply a různými doplňky. Nemetalové nástroje mají zelenou i v tomto, nebo právě v tomto stylu. Kytary jsou naladěné o něco výš než je tomu napríklad v deathu a zpěváci zpívají tím ječákem, jaký známe například v podání Cradle Of Filth, či Dimmu Borgir apod. těch skupin, co hrají black metal je strašná spousta. Dnes je to asi nejoblíbenější styl vůbec. Však takové kapely jako je Lothlorien, Nokturnal Mortum, Liar Of Golgotha, Ancient, Vintersorg, Siebenburgen, Manegarm, Nagelfar, a mnoho mnoho dalších jsou naprosto skvělé, melodické, nápadité a tak dále. Nebudeme zastírat, že tento styl se hlásí k satanismu a že je proti náboženství jako takovému. Názory jednotlivých black metalových skupin jsou různé, ale převládá názor, že každý človek je zodpovědný za svůj život a má věrit především sobě a svým schopnostem. O tom vlastně, velmi zhruba, je moderní satanismus. Obracejí se víc k historii a mytologiím svých zemí. A jak všichni víme, tak na severu rádili Vikingové. A právě Vikingové jsou jedním z hlavních témat black metalových textů. (např. Einherjen, Mithotyn). A také se některé skupiny inspirují folklórní hudbou své země. No a pak to zcela po svém zakomponují do svých skladeb a vzniknou z toho tak výborná alba jako například "Goat Horns" od Nokturnal Mortum (Ukrajina) či "Ahenian Echoes" od Nightfall (Recko) a nebo album "Till Fjalls" od Vintersorg (Norsko). Všeobecně je black metal pořád na vzestupu a už jde především o hudbu a ne o činy. Však kdo si poslechne album "Cruelty And The Beast" od britských Cradle Of Filth, tak mi dá za pravdu. Propracovaná hudba do nejmenších detailů. A ještě ten námět. Co dodat? Hrabenka Báthoryová nebyla žádný svatoušek.
- Grind core -
- tak o tomto stylu by nejlíp povykládal Deathka. Je to prostě náhul. Základy převzaty z death metalu a pořádně přihulené kytary a zpěv je ještě brutálnější.
- Industrial metal -
- tento průmyslový styl je zvláštní tím, že v hudbě se objevují strojové zvuky. Takový technický, kovový a zběsilý metal. Příkladem muže být Fear Factory či Strapping Young Lad. Obě kapely se vyznačují zběsilým tempem. Strapping je o něco zběsilejší než Fear Factory. Na albu Demanufacture od FF je právě slyšet to kovové znění. Aspoň já mám z toho pocit, jako by hráli ve fabrice.
- Gothic metal -
- můj velmi oblíbený styl. Následovník doom metalu. Ovšem mnohem jemnější a melodičtější. V tomto stylu je povoleno skoro všechno. Hlavní je, aby to mělo takovou tu trošku melancholickou náladu. Samozrějmě, že, stejně jako celý metal, i gothic metal musí vycházet z el. kytar. V tomto stylu se samozřejmě používají různé smyčcové nástroje, flétny, hoboje a spousta, spousta dalších hudebních nástrojů. Prakticky všechno co hudebníky napadně. Zpěv by měl být spíš odlehčenější a neměl by to být žádný chrcák. Ba naopak. Upčedňostnován je hluboký mužský hlas a čím dál častěji ženský zpěv. Vůbec v tomto stylu se ženy vyskytují podstatně více než v jiném metalovém stylu. Je spousta skupin, kde jsou dva zpěváci. Ale na rozdíl od doom metalu mužský zpěv je převážně čistý a srozumitelný a žena zpívá buď operním zpěvem (velmi častá varianta) a nebo normálně. Ten operní zpěv bývá velmi kvalitní. Vůbec zpěvačky v metalových skupinách mají kvalitní hlas. Skupiny: Lacrimosa, Dreams Of Sanity, Dreadful Shadows, Lacuna Coil, Haggard, Cemetary Of Scream, Macbeth, Tristania, Trail Of Tears, On Thorns I Lay, Entwine, Dominion, a česká Silent Stream Of Godless Elegy, v těchto skupinách zpívají muž a žena a v následujích kapelách se o zpěv postaral hlavně muž: Ever Eve, My Insanity, Aion, Ancient Ceremony, Heavenwood, Crown Of Autumn a spousta dalších. A to jsem se zmínil jen o pár skupinách. Je jich mnohem víc. Ješte bych se zmínil o Nightwish. V této skupině zpívá jenom žena a to operním hlasem.
- Progresive metal -
- Převážne se jedná o skupiny, které se skládají ze známých hudebníků, kteří už mají za sebou úspešnou kariéru. No a hrají takový mix všeho možného. Ovšem v žádném případě do onoho mixu nepatří ty tvrdé styly. Prostě pohodovka. Na hranici s rockem. Jmenuju aspoň Dream Of Theatre, Liquid Tension a Working Man.
- Atmospheric metal -
- tento styl je něco na způsob gothic metalu, ale mnohem, mnohem měkkčí. Příkladem může být Tiamat posledních 4 let. V hudbě se vyskytují různé doplňky na způsob šumícího morě, zvuky lesa apod. Do tohoto žánru lze zařadit i The Gathering s albem "How To Measure A Planet", kde je slyšet vysílání z vesmírné stanice. Takže je to spíš na odlehčení. Žádný nářez se nekoná. Čistý atmospheric metal je vesměs nudný styl.
- Folk metal -
- každý ví, co to je folková hudba. No a samozřejmě, že i tento styl neušel zájmu metalových skupin. Zdárným příkladem může být Anglická skupina Skyclad. Folk metal patří do těch měkčích stylů. Převážne se jedná o melodiku převzatou z folklóru dané země, ze které pochází daná skupina. Velmi často skupiny používají i hudební nástroje, typické pro danou zemi. Samozřejmě je to jen jako doplněk. Takže svým způsobem bychom tento styl mohli nazvat i jako national metal. Zajímavý styl, který metalovým posluchačum přibližuje kulturu dané země, sice poněkud zkreslené, ale přece.
- Symphonic metal -
- tak tento styl je zřejmě jasný už ze samotného názvu. A asi všichni jste slyšeli poslední album od veleslavné Metallicy "S & M". Prostě metal v doprovodu symfonického orchestru. Avšak práve Metallica je skupina, která by neměla toto oznacení dostat, protože se jedná o projekt, který jim napsal někdo jiný. Jsou zde mnohem originálnejší kapely. Napríklad Waltari a jejich album "Yeah! Yeah! Die! Die!", death metal, skloubený se symfonickým orchestrem, nebo Rage a pražský symf. orchestr na albu "Lingua Mortis". Ale i u techto kapel se jednalo vesměs o projekty. Něco jiného je například symfonický metal v podání Therion či Lacrimosa. Zatímco Therion už zřejmě vyčerpal své nápady na albech "Theli" a "Vovin", tak Lacrimosa na albu "Elodia" předvedla, jak se má hrát symfonický metal. Velmi výborné album. Symphonic metal patří mezi velmi nákladný styl a tak těch skupin, hrající tento styl, není moc. Je to škoda, protože metal skloubený se symfonickým orchestrem, je vynikající.
- Dark metal -
- tak toto označení se objěvilo docela nedávno. Co si má človek pod tímto stylem představit? Temný metal? To by mělo být něco na způsob black metalu, což? No, zřejmě by z black metalu měla daná skupina hrající dark metal hodně čerpat. A vesměs ano. A k tomu prvky gothic metalu s melancholickými náladami. Ano, to by mohlo být ono. A které skupiny by podle této mé chrakteristiky sem patří? Tak třeba Graveworm, Legenda, Inner Shrine, Empyrium, Summoning, Opeth apod.
- Techno metal -
- velmi mladý styl. Do povědomí se dostal zejména díky skupině Waltari a The Kovenant. Asi všichni víme, co to je techno. Ovšem techno metal není zas až tak techno hudba, která by se měla hrát někde na house párty. Kovenant hraje docela tvrdou hudbu a techno zde zastupují hlavně rytmy a samply. Je to docela náhul a mně se to líbí. Více o tomto stylu až když bude více skupin. Techno metal ještě není oficiální označení, takže to berte s rezervou.
- White metal -
- sem spadají všechny křesťanské metalové skupiny. A to může jít o death metal (Mortification), doom metal (Paramaecium), gothic metal (Tristitia) no prostě o všechno možné. Jediným společným jmenovatelem jsou křesťanské texty oslavující Ježíše, Boha apod. Jinak znějí úplně k nerozeznání od "nekřesťanských" skupin.
- Heavy metal -
- jeden z nejznámějších stylů na metalové scéně. Hlavním poznávacím znamením heavy metalu je melodičnost a zpěv ve vysokých tóninách. Rychlost taky není zanedbatelná. Zpěv bývá čistý a srozumitelný. Velmi chytlavé refrény převážně ve sborech. Skupiny (Iron Maiden, Helloween, Rage, Stratovarius apod.) Heavy metal je asi nejoblíbenější styl v metalu. A v dnešní době se pomaličku vrací jeho síla. Nejznámější novou heavy metalovou skupinou je Hammerfall ze Švédska. Mnohými zatracovaný pro údajné plagiátorství, ale mnohými obdivovaný za čerstvý heavík.
- Power metal -
- síla, která má proudit z tohoto stylu má být zastoupená zejména v textech, které popisují dávné časy, kdy největší zábavou bývaly různé bitvy, a byl to čas hrdinných bojovníků apod. Nejznámější kapelou, která přesně o tomto zpívá, je Manowar. Tato skupina je známá svými cover obaly na deskách, kde hlavním motivem je takovej svalouš, který je tvrdší než samo peklo. Je to trošku kýč, ale pro mnohé fanoušky je to modla. A o fanynky taky nemají nouze. Však Manowar je známý svými šoustpárty s fanynkami po každém koncertě. Další kapelou, která hraje power metal je Runnig Wild. Ti se zase zaměřili na časy korzárů a pirátů (Under Jolly Roger, Pile Of Skulls, Port Royal, Black Hand Inn) a v poslední době se zaměřili na dobu slavného francouzského generála Napoleona Bonaparte (Victory) Nyní zažívá power metal s heavy metalem renesanci. Třeba se poohlédnete po Virgin Steel a jejich posledním albu "The House Of Atreus".
- Speed metal -
- je to vlastně rychlejší verze heavy metalu. Všechno je stejné, akorát rychlejší. Melodičnost zůstala a zpěv se taky nijak nezměnil. Vesměs skupiny, které hrají heavy metal, hrají i speed. Takže připíšu ješte například Grave Digger s Blind Guardian.
- Thrash metal -
- kdo zná Sepulturu, tak ví co je to thrash metal. Je to o ěeco tvrdší heavy metal. Je kladen vetší důraz na syrovost a agresivitu projevu. Známou skupinou, která razila tento styl na sklonku 80-tých a 90-tých let, je americký Testament. A nejznámější kapelou je snad Metallica a Megadeth. Ovšem pouze ve svých ranných časech. Metallica se od thrashe odklonila albem "Load" a Megadeth se začal vzdalovat albem "Cryptic Writings". Všeobecně je tento styl agresivnější než heavy metal.
- Death metal -
- vznikl začátkem 90-tých let. Jedná se o jeden z nejtvrdších hudebních stylů vůbec. Hudba je hodně přitvrzena. Hlavní roli zde hrají naboostrované kytary a zpěvákův chropot, který je chrakteristický pro death metal. Nejznámější kapelou je snad Death, Obituary, Entombed, Grave, Dismember, Unleashed, český Krabathor, polský Vader a spousta dalších. Hlavním spojujícím prvkem death metalových skupin jsou texty. Nejčastěji jde o kritiku společnosti, náboženství, politku apod. Napríklad skupina Obituary na svém albu "World Demise" si vzala na paškál ekologickou krizi. Bolt Thrower zase poukazují nad nesmyslnosti válek apod. Prostě zpívají o všech těch špatných věcech. Ne, neoslavují to. Kritizují to. Samozřejmě, že se najdou spolky, které jen hlásají nenávist vůči lidstvu, ale je to jako všude jinde. Nenávist není tahounem metalu.
- Doom metal -
- pomalý death metal. Stručná a výstižná charakteristika. Takto to napsat by stačilo někdy v roce 1993. Ale dnes je doom metal trošku někde jinde. Základy jsou pořád stejné, ale celkové znení je úplně jiné. V tomto stylu se vůbec poprvé objevují nemetalové nástroje, jako například housle u My Dying Bride, harfy u Elbereth, ženský andělský hlásek a violončelo u Theatre Of Tragedy apod. Prostě doom metalové skupiny nastolili nový směr, kudy se metal začal ubírat. Nejtypičtější doom metalová skupina dneška je: tvrdá hudba, dva zpěváci (ženský hlas a mužský chropot) a ruzné flétny, housle, samply, klávesy apod.
- Black metal -
- Tento styl je asi nejextravagantnější ze všech metalových žánrů. Však každý určitě zaslechl zkazky o Norské black metalové mafii. V začátku 90-tých let se tento styl dostal na první stránky novin v severských zemích. Ovšem nechvalným způsobem. Některé skupiny zřejmě nepochopily, co hudební skupiny mají v popisu práce a místo toho, aby pořádně cvičili někde v garáži, tak vypalovaly kostely, zabíjeli se navzájem a jejich hudba byla mizerná. Tak vypadal black metal v ranných začátcích. Dnes je to v drtivé většině jinak. Jediné, co si dnešní black metalové skupiny ponechaly je tzv. "warpaint". Bíle natřené tváře a černě dokreslené ruzné škleby apod. Ale to je image, svým způsobem je to komerční záležitost. Takové zviditelnění. Ovšem mnoho skupin se tímto způsobem zviditelňovat nemusí, ale přesto se malují. Dnešní black metal je hojně doplněn klávesy, samply a různými doplňky. Nemetalové nástroje mají zelenou i v tomto, nebo právě v tomto stylu. Kytary jsou naladěné o něco výš než je tomu napríklad v deathu a zpěváci zpívají tím ječákem, jaký známe například v podání Cradle Of Filth, či Dimmu Borgir apod. těch skupin, co hrají black metal je strašná spousta. Dnes je to asi nejoblíbenější styl vůbec. Však takové kapely jako je Lothlorien, Nokturnal Mortum, Liar Of Golgotha, Ancient, Vintersorg, Siebenburgen, Manegarm, Nagelfar, a mnoho mnoho dalších jsou naprosto skvělé, melodické, nápadité a tak dále. Nebudeme zastírat, že tento styl se hlásí k satanismu a že je proti náboženství jako takovému. Názory jednotlivých black metalových skupin jsou různé, ale převládá názor, že každý človek je zodpovědný za svůj život a má věrit především sobě a svým schopnostem. O tom vlastně, velmi zhruba, je moderní satanismus. Obracejí se víc k historii a mytologiím svých zemí. A jak všichni víme, tak na severu rádili Vikingové. A právě Vikingové jsou jedním z hlavních témat black metalových textů. (např. Einherjen, Mithotyn). A také se některé skupiny inspirují folklórní hudbou své země. No a pak to zcela po svém zakomponují do svých skladeb a vzniknou z toho tak výborná alba jako například "Goat Horns" od Nokturnal Mortum (Ukrajina) či "Ahenian Echoes" od Nightfall (Recko) a nebo album "Till Fjalls" od Vintersorg (Norsko). Všeobecně je black metal pořád na vzestupu a už jde především o hudbu a ne o činy. Však kdo si poslechne album "Cruelty And The Beast" od britských Cradle Of Filth, tak mi dá za pravdu. Propracovaná hudba do nejmenších detailů. A ještě ten námět. Co dodat? Hrabenka Báthoryová nebyla žádný svatoušek.
- Grind core -
- tak o tomto stylu by nejlíp povykládal Deathka. Je to prostě náhul. Základy převzaty z death metalu a pořádně přihulené kytary a zpěv je ještě brutálnější.
- Industrial metal -
- tento průmyslový styl je zvláštní tím, že v hudbě se objevují strojové zvuky. Takový technický, kovový a zběsilý metal. Příkladem muže být Fear Factory či Strapping Young Lad. Obě kapely se vyznačují zběsilým tempem. Strapping je o něco zběsilejší než Fear Factory. Na albu Demanufacture od FF je právě slyšet to kovové znění. Aspoň já mám z toho pocit, jako by hráli ve fabrice.
- Gothic metal -
- můj velmi oblíbený styl. Následovník doom metalu. Ovšem mnohem jemnější a melodičtější. V tomto stylu je povoleno skoro všechno. Hlavní je, aby to mělo takovou tu trošku melancholickou náladu. Samozrějmě, že, stejně jako celý metal, i gothic metal musí vycházet z el. kytar. V tomto stylu se samozřejmě používají různé smyčcové nástroje, flétny, hoboje a spousta, spousta dalších hudebních nástrojů. Prakticky všechno co hudebníky napadně. Zpěv by měl být spíš odlehčenější a neměl by to být žádný chrcák. Ba naopak. Upčedňostnován je hluboký mužský hlas a čím dál častěji ženský zpěv. Vůbec v tomto stylu se ženy vyskytují podstatně více než v jiném metalovém stylu. Je spousta skupin, kde jsou dva zpěváci. Ale na rozdíl od doom metalu mužský zpěv je převážně čistý a srozumitelný a žena zpívá buď operním zpěvem (velmi častá varianta) a nebo normálně. Ten operní zpěv bývá velmi kvalitní. Vůbec zpěvačky v metalových skupinách mají kvalitní hlas. Skupiny: Lacrimosa, Dreams Of Sanity, Dreadful Shadows, Lacuna Coil, Haggard, Cemetary Of Scream, Macbeth, Tristania, Trail Of Tears, On Thorns I Lay, Entwine, Dominion, a česká Silent Stream Of Godless Elegy, v těchto skupinách zpívají muž a žena a v následujích kapelách se o zpěv postaral hlavně muž: Ever Eve, My Insanity, Aion, Ancient Ceremony, Heavenwood, Crown Of Autumn a spousta dalších. A to jsem se zmínil jen o pár skupinách. Je jich mnohem víc. Ješte bych se zmínil o Nightwish. V této skupině zpívá jenom žena a to operním hlasem.
- Progresive metal -
- Převážne se jedná o skupiny, které se skládají ze známých hudebníků, kteří už mají za sebou úspešnou kariéru. No a hrají takový mix všeho možného. Ovšem v žádném případě do onoho mixu nepatří ty tvrdé styly. Prostě pohodovka. Na hranici s rockem. Jmenuju aspoň Dream Of Theatre, Liquid Tension a Working Man.
- Atmospheric metal -
- tento styl je něco na způsob gothic metalu, ale mnohem, mnohem měkkčí. Příkladem může být Tiamat posledních 4 let. V hudbě se vyskytují různé doplňky na způsob šumícího morě, zvuky lesa apod. Do tohoto žánru lze zařadit i The Gathering s albem "How To Measure A Planet", kde je slyšet vysílání z vesmírné stanice. Takže je to spíš na odlehčení. Žádný nářez se nekoná. Čistý atmospheric metal je vesměs nudný styl.
- Folk metal -
- každý ví, co to je folková hudba. No a samozřejmě, že i tento styl neušel zájmu metalových skupin. Zdárným příkladem může být Anglická skupina Skyclad. Folk metal patří do těch měkčích stylů. Převážne se jedná o melodiku převzatou z folklóru dané země, ze které pochází daná skupina. Velmi často skupiny používají i hudební nástroje, typické pro danou zemi. Samozřejmě je to jen jako doplněk. Takže svým způsobem bychom tento styl mohli nazvat i jako national metal. Zajímavý styl, který metalovým posluchačum přibližuje kulturu dané země, sice poněkud zkreslené, ale přece.
- Symphonic metal -
- tak tento styl je zřejmě jasný už ze samotného názvu. A asi všichni jste slyšeli poslední album od veleslavné Metallicy "S & M". Prostě metal v doprovodu symfonického orchestru. Avšak práve Metallica je skupina, která by neměla toto oznacení dostat, protože se jedná o projekt, který jim napsal někdo jiný. Jsou zde mnohem originálnejší kapely. Napríklad Waltari a jejich album "Yeah! Yeah! Die! Die!", death metal, skloubený se symfonickým orchestrem, nebo Rage a pražský symf. orchestr na albu "Lingua Mortis". Ale i u techto kapel se jednalo vesměs o projekty. Něco jiného je například symfonický metal v podání Therion či Lacrimosa. Zatímco Therion už zřejmě vyčerpal své nápady na albech "Theli" a "Vovin", tak Lacrimosa na albu "Elodia" předvedla, jak se má hrát symfonický metal. Velmi výborné album. Symphonic metal patří mezi velmi nákladný styl a tak těch skupin, hrající tento styl, není moc. Je to škoda, protože metal skloubený se symfonickým orchestrem, je vynikající.
- Dark metal -
- tak toto označení se objěvilo docela nedávno. Co si má človek pod tímto stylem představit? Temný metal? To by mělo být něco na způsob black metalu, což? No, zřejmě by z black metalu měla daná skupina hrající dark metal hodně čerpat. A vesměs ano. A k tomu prvky gothic metalu s melancholickými náladami. Ano, to by mohlo být ono. A které skupiny by podle této mé chrakteristiky sem patří? Tak třeba Graveworm, Legenda, Inner Shrine, Empyrium, Summoning, Opeth apod.
- Techno metal -
- velmi mladý styl. Do povědomí se dostal zejména díky skupině Waltari a The Kovenant. Asi všichni víme, co to je techno. Ovšem techno metal není zas až tak techno hudba, která by se měla hrát někde na house párty. Kovenant hraje docela tvrdou hudbu a techno zde zastupují hlavně rytmy a samply. Je to docela náhul a mně se to líbí. Více o tomto stylu až když bude více skupin. Techno metal ještě není oficiální označení, takže to berte s rezervou.
- White metal -
- sem spadají všechny křesťanské metalové skupiny. A to může jít o death metal (Mortification), doom metal (Paramaecium), gothic metal (Tristitia) no prostě o všechno možné. Jediným společným jmenovatelem jsou křesťanské texty oslavující Ježíše, Boha apod. Jinak znějí úplně k nerozeznání od "nekřesťanských" skupin.
Gothic fashion
Gothic je určitě a bezesporu temnější styl než Classic. Proto Vás nesmí vylekat některé produkty v této kategorii. Občas to tu trochu smrdí hřbitovem, občas démonickou tématikou, ale hlavně tento styl povznáší prvky temné renesance a vampýrského stylu. Do kategorie Gothic řadíme i veškeré produkty s fantasy tématikou.
Tedy v kategorii Rock Fashion Gothic naleznete hlavně veškeré textilie (trička, mikiny) s motivy od výrobců jako Alchemy, Spiral a dalších originálních licencovaných firem. Na motivech nejčastěji jsou různé symboly a emblémy a také je zde zastoupen výjev smrti v různých podobách. V této kategorii dále naleznete i šperky jako různé prsteny, amulety a náramky, a dále třeba například i kosmetické doplňky pro správně temné šílence.
Rock Fashion GOTHIC znamená návrat do temných časů.
Tedy v kategorii Rock Fashion Gothic naleznete hlavně veškeré textilie (trička, mikiny) s motivy od výrobců jako Alchemy, Spiral a dalších originálních licencovaných firem. Na motivech nejčastěji jsou různé symboly a emblémy a také je zde zastoupen výjev smrti v různých podobách. V této kategorii dále naleznete i šperky jako různé prsteny, amulety a náramky, a dále třeba například i kosmetické doplňky pro správně temné šílence.
Rock Fashion GOTHIC znamená návrat do temných časů.
Classic Rock Fashion
Rock Fashion - to je hlavně rocková móda všech stylů a když rocková móda tak samozřejmě všechny možné textilie s logem nebo albem Vaší oblíbené kapely nebo Vašeho oblíbeného interpreta. Takže v kategorii Rock Fashion Classic naleznete veškeré možné trička, mikiny, bundy, opasky, peněženky a mnoho dalšího s Vaší oblíbenou kapelou. Tedy je zde převážně zastoupen oficiální merchandising rockových kapel.
Ke klasice také samozřejmě patří "klasické" těžké botky. V Rock Fashion Classic najdete ojedinělou oficiální nabídku firmy STEEL Shoes&Boots, se kterou náš portál rockfashion.cz úzce spolupracuje. Proto jsou zde botky STEELky za ty nejlepší možné ceny.
Za klasiku samozřejmě považujeme i kožené bundy typu křivák, kožené kalhoty, a další sortiment, který potěší správného rockera či rockeru.
Takže podtrženo sečteno - Rock Fashion CLASSIC je o rockové módě, tedy módě s potiskem kapel, kožené módě jako těžké botky, křiváky a kalhoty, a doplňků pro rockery.
Ke klasice také samozřejmě patří "klasické" těžké botky. V Rock Fashion Classic najdete ojedinělou oficiální nabídku firmy STEEL Shoes&Boots, se kterou náš portál rockfashion.cz úzce spolupracuje. Proto jsou zde botky STEELky za ty nejlepší možné ceny.
Za klasiku samozřejmě považujeme i kožené bundy typu křivák, kožené kalhoty, a další sortiment, který potěší správného rockera či rockeru.
Takže podtrženo sečteno - Rock Fashion CLASSIC je o rockové módě, tedy módě s potiskem kapel, kožené módě jako těžké botky, křiváky a kalhoty, a doplňků pro rockery.
Metalová móda a fanoušci
Mít svůj vzor, svého idola, svého oblíbeného interpreta. To se již určitě stalo každému z nás. A může to být herec, herečka, sportovec, literární autor, ale samozřejmě i hudební star. Nás budou zajímat hlavně ty hudební hvězdy, rockové, punkové, metalové ale i třeba popové. Někteří si zdobí stěny svého pokoje plakáty svých oblíbenců, někteří si je nechávají i vytetovat do kůže na znamení svého stylu, ale nejvíce fanoušků si s oblibou oblékne třeba tričko nebo mikinu se svým vyvoleným. A to nás zajímá. Je vůbec ještě "in" nosit na své hrudi třeba podobiznu nebo obálku CD svého oblíbeného hudebního interpreta? Zkusme to vzít od začátku…
Přeskočíme dobu Elvise Presleyho, Beatles a začneme někdy v 80-tých letech v naší vlasti. Kořeny pravého fanouškovství a přiřazení se tím k dané subkultuře začínají zhruba někde tady. V západním světě tomu tenkrát bylo již dříve, hlavně stoupenci stylu PUNK již začátkem 70-tých let hrdě nosili své vzory na oděvech. Tento styl vždy vyjadřoval nějaký negativní pohled na standardní konzumní společnost, ale o tom jsme si již povídali v jednom z minulých článků o bundách typu "křivák" a tak to jen připomínám. U nás, v minulých dobách byl velmi těžký přístup ke kvalitní hudbě, natož třeba k tričkům s nějakou kapelou ze západu. Proto si mnozí fanoušci kreslili nebo dokonce vyšívali vlastními silami loga svých oblíbených skupin na trika, bundy (džísky), a další části oděvů. Občas se na černých burzách dalo sehnat nějaké to tričko, ale to byl opravdu velký svátek. A kdo ho pak měl, tak byl velkej king. Začátkem 90-tých let se logicky situace s rockovou módou začala lepšit a tato móda také začala být "in". Trička s rockovými a metalovými kapelami nosili náctiletí do škol, ale i jejich tatínkové na koncerty, kterých samozřejmě po pádu železné opony začalo také přibývat. Trička s obrázky kapel, obaly jejich CD, nášivky na bundy to vše se začalo objevovat stále více. Mnoho hudebních skupin si také plně uvědomovalo důležitost merchandisingu a proto při každé příležitosti, ať to již bylo vydání nového CD, nebo koncertní turné, nabízeli mnoho různých triček, mikin a dalších šikovných věciček se svým logem. A jejich fanoušci jim to věřili a prodeje stoupali.
A fanoušci věří svým favoritům i dnes, a proto mohu odpovědět na otázku ze začátku jednoznačně ANO. Ano, nosit na některé z části svého oděvu logo svého interpreta je stále "in". Dnešní doba samozřejmě pokročila, takže není větším problémem pro pravého fanouška sehnat se svým oblíbeným idolem třeba hodiny, nádobí, povlečení do ložnice, spodní prádlo, kosmetiku a vlastně všechno možné. Protože proč ne, když to lidi kupují, tak jim to přece hudební vydavatelé nabídnou. Ale stále nejčastějším důkazem pravého fanouška je již několikrát zmiňované triko se svou kapelou. Jestli mi nevěříte, přijďte se podívat na koncerty metalových veličin jako Metallica nebo Iron Maiden, které se k nám v létě do Prahy chystají. Vsadím se s Vámi, že takovou přehlídku rockových hadrů jen tak někde neuvidíme.
Přeskočíme dobu Elvise Presleyho, Beatles a začneme někdy v 80-tých letech v naší vlasti. Kořeny pravého fanouškovství a přiřazení se tím k dané subkultuře začínají zhruba někde tady. V západním světě tomu tenkrát bylo již dříve, hlavně stoupenci stylu PUNK již začátkem 70-tých let hrdě nosili své vzory na oděvech. Tento styl vždy vyjadřoval nějaký negativní pohled na standardní konzumní společnost, ale o tom jsme si již povídali v jednom z minulých článků o bundách typu "křivák" a tak to jen připomínám. U nás, v minulých dobách byl velmi těžký přístup ke kvalitní hudbě, natož třeba k tričkům s nějakou kapelou ze západu. Proto si mnozí fanoušci kreslili nebo dokonce vyšívali vlastními silami loga svých oblíbených skupin na trika, bundy (džísky), a další části oděvů. Občas se na černých burzách dalo sehnat nějaké to tričko, ale to byl opravdu velký svátek. A kdo ho pak měl, tak byl velkej king. Začátkem 90-tých let se logicky situace s rockovou módou začala lepšit a tato móda také začala být "in". Trička s rockovými a metalovými kapelami nosili náctiletí do škol, ale i jejich tatínkové na koncerty, kterých samozřejmě po pádu železné opony začalo také přibývat. Trička s obrázky kapel, obaly jejich CD, nášivky na bundy to vše se začalo objevovat stále více. Mnoho hudebních skupin si také plně uvědomovalo důležitost merchandisingu a proto při každé příležitosti, ať to již bylo vydání nového CD, nebo koncertní turné, nabízeli mnoho různých triček, mikin a dalších šikovných věciček se svým logem. A jejich fanoušci jim to věřili a prodeje stoupali.
A fanoušci věří svým favoritům i dnes, a proto mohu odpovědět na otázku ze začátku jednoznačně ANO. Ano, nosit na některé z části svého oděvu logo svého interpreta je stále "in". Dnešní doba samozřejmě pokročila, takže není větším problémem pro pravého fanouška sehnat se svým oblíbeným idolem třeba hodiny, nádobí, povlečení do ložnice, spodní prádlo, kosmetiku a vlastně všechno možné. Protože proč ne, když to lidi kupují, tak jim to přece hudební vydavatelé nabídnou. Ale stále nejčastějším důkazem pravého fanouška je již několikrát zmiňované triko se svou kapelou. Jestli mi nevěříte, přijďte se podívat na koncerty metalových veličin jako Metallica nebo Iron Maiden, které se k nám v létě do Prahy chystají. Vsadím se s Vámi, že takovou přehlídku rockových hadrů jen tak někde neuvidíme.
Nášivky, ostny a placky
V dnešním povídání o rockové módě se budeme věnovat věcičkám menším, avšak pro celkový image právě rockové módy naprosto nezbytným. Začneme vyprávěním o nášivkách, potažmo nažehlovačkách, poté zabrouzdáme do drsnějšího světa kovu - hrotů, ostnů a pyramid a povídání zakončíme kulatými odznaky - tzv. plackami.
Příznivci stylu PUNK si začali jako jedni z prvních zdobit své ošacení, hlavně bundy a kalhoty nášivkami. V druhé půlce minulého století se po ulicích evropských velkoměst začali objevovat lidé, kteří hrdě nosili na svých bundách různé nápisy, loga a symboly. K těmto účelům volili hlavně bundy typu "křivák" nebo klasické džísky. Mnohdy mohla taková výzdoba vypadat i komicky, ale v drtivé většině se jednalo o drsný styl oblékání. Vzpoura proti konzumu, politice, válkám, náboženstvím. Punkeři měli Sex Pistols, hipies ideu "Make Love Not War", a metalisti své peklo. Proti konzumu a politice byli většinou všichni.
Móda a styl oblékání je vlastně pro takové rebelství naprosto ideální.
K nášivkám začali rychle velmi rychle přibývat i další nezbytné ozdoby.
"Ať si o nás všichni "normálové" myslí, že nejsme normální. Ať se jim třeba i ošklivíme."
Maníci si začali mezi nášivky do oblečení napichovat kovové cvoky - pyramidy. Barevné nápisy a obrázky byly lemovány mnohdy několika řadami pyramid. Čtverce se špičkou uprostřed. Obrovsky oblíbená ozdoba která je "in" dodnes.
Tyto ozdobné cvoky se dnes používají i ve světě vrcholového oděvního designu. Pyramidy i další kovové ozdoby lze spatřit na módních přehlídkách i v módních časopisech. Vsadím se ale, že ne všechny ty dámičky, které mají růžové šatičky se stejně barevnou kabelkou, která je ozdobena řadou pyramid ví o jejich podstatě. Že právě tento styl, ty stříbrně zbarvené cvoky nosili rockeři a metalisti. Pyramidy na černých křivácích, pyramidy použité jako symboly. A kytičky ani srdíčka to nebyly. Ale já osobně určitě nic nemám proti dámičkám v růžových šatech.
Hroty, ostny a další doplňky pak byly jen logickým vyústěním velkého úspěchu módy pyramid. Z hrotů, v začátcích se používali i hřebíky, si lidé vyráběli tzv. stahováky na paži. Tato ozdoba je také dodnes velmi oblíbena, i když určitě v menším vydání než například u blackmetalového stylu. Ruce, nohy a ramena jsou zde ozdobeny dlouhými (extrémy jsou i půlmetrovými) ostrými hroty.
No a když už člověk nebyl takový drsňák, pořídil si na svou bundu alespoň odznak. Placku. Kulatou, nejčastěji 2,5cm širokou. A motivů a nápisů na plackách je opravdu mnoho. Jak se říká - co člověk, to názor. A zde je to znát nejvíce. Člověk pak takovou plackou, umístěnou ať už na bundě, tašce nebo čepici dává jasně najevo svůj názor.
Placka se ujala v konzumní společnosti z našich dnes probraných doplňků bez debaty naprosto nejvíce. Běžně potkáváme na ulici občany s plackami, kde je napsáno například: "Chceš zhubnout? Zeptej se mně jak!" nebo "Hledám práci, ale až od zítřka!" a mnoho a mnoho dalších nepřeberných vtipných textů.
Placka je vděčným dárkem, reklamním předmětem, suvenýrem, vzpomínkou,… a většinou je i levná.
Proto je obliba placky tak velká a zrovna týhle věcičce věštím i já světlou budoucnost.
Příznivci stylu PUNK si začali jako jedni z prvních zdobit své ošacení, hlavně bundy a kalhoty nášivkami. V druhé půlce minulého století se po ulicích evropských velkoměst začali objevovat lidé, kteří hrdě nosili na svých bundách různé nápisy, loga a symboly. K těmto účelům volili hlavně bundy typu "křivák" nebo klasické džísky. Mnohdy mohla taková výzdoba vypadat i komicky, ale v drtivé většině se jednalo o drsný styl oblékání. Vzpoura proti konzumu, politice, válkám, náboženstvím. Punkeři měli Sex Pistols, hipies ideu "Make Love Not War", a metalisti své peklo. Proti konzumu a politice byli většinou všichni.
Móda a styl oblékání je vlastně pro takové rebelství naprosto ideální.
K nášivkám začali rychle velmi rychle přibývat i další nezbytné ozdoby.
"Ať si o nás všichni "normálové" myslí, že nejsme normální. Ať se jim třeba i ošklivíme."
Maníci si začali mezi nášivky do oblečení napichovat kovové cvoky - pyramidy. Barevné nápisy a obrázky byly lemovány mnohdy několika řadami pyramid. Čtverce se špičkou uprostřed. Obrovsky oblíbená ozdoba která je "in" dodnes.
Tyto ozdobné cvoky se dnes používají i ve světě vrcholového oděvního designu. Pyramidy i další kovové ozdoby lze spatřit na módních přehlídkách i v módních časopisech. Vsadím se ale, že ne všechny ty dámičky, které mají růžové šatičky se stejně barevnou kabelkou, která je ozdobena řadou pyramid ví o jejich podstatě. Že právě tento styl, ty stříbrně zbarvené cvoky nosili rockeři a metalisti. Pyramidy na černých křivácích, pyramidy použité jako symboly. A kytičky ani srdíčka to nebyly. Ale já osobně určitě nic nemám proti dámičkám v růžových šatech.
Hroty, ostny a další doplňky pak byly jen logickým vyústěním velkého úspěchu módy pyramid. Z hrotů, v začátcích se používali i hřebíky, si lidé vyráběli tzv. stahováky na paži. Tato ozdoba je také dodnes velmi oblíbena, i když určitě v menším vydání než například u blackmetalového stylu. Ruce, nohy a ramena jsou zde ozdobeny dlouhými (extrémy jsou i půlmetrovými) ostrými hroty.
No a když už člověk nebyl takový drsňák, pořídil si na svou bundu alespoň odznak. Placku. Kulatou, nejčastěji 2,5cm širokou. A motivů a nápisů na plackách je opravdu mnoho. Jak se říká - co člověk, to názor. A zde je to znát nejvíce. Člověk pak takovou plackou, umístěnou ať už na bundě, tašce nebo čepici dává jasně najevo svůj názor.
Placka se ujala v konzumní společnosti z našich dnes probraných doplňků bez debaty naprosto nejvíce. Běžně potkáváme na ulici občany s plackami, kde je napsáno například: "Chceš zhubnout? Zeptej se mně jak!" nebo "Hledám práci, ale až od zítřka!" a mnoho a mnoho dalších nepřeberných vtipných textů.
Placka je vděčným dárkem, reklamním předmětem, suvenýrem, vzpomínkou,… a většinou je i levná.
Proto je obliba placky tak velká a zrovna týhle věcičce věštím i já světlou budoucnost.
Historie těžkých botek
Jestli je to již dlouho, nebo není, je na posouzení každého z Vás. Jisté však je, že první krůčky začínají naše oblíbené těžké botky vyšlapovat dávno před světem internetu, mobilních telefonů a před mp3 formátem, a i dokonce před klasickým CD-čkem. Jen pro méně znalé připomínám, že dnes si povíme něco málo o historii snad nejoblíbenějších a na druhou stranu nejzatracovanějších módních těžkých kožených botkách s ocelovou špičkou, které snad nejvíce připomínají pracovní obuv nebo vojenské kanady. Někdo jim říká Glády nebo Steelky či Martensky.
A celé šílenství těchto botek začalo jednoho krásného, ale velmi chladného dne roku 1945 na sjezdovce v Alpách.
Tehdy se krásně lyžovalo. Na sjezdovkách nebyli zdaleka takové fronty, člověk si pořádně zalyžoval. Ale na druhou stranu intenzivní několikadenní lyžování tímto tempem značně unaví. To pak i ten nejlepší lyžař může udělat chybu. A ta se samozřejmě přihodila jistému doktorovi Maertensovi. Ošklivě poraněný kotník byl suvenýr, který si tento pán přivezl z hor. Další problém byl ale v tom, že v padesátých letech minulého století vládla dělnická třída. Prostě se každý den chodilo makat do továren a kdo nepřišel měl smůlu. Takže náš pan doktor musel i s příšerně bolícím pochroumaným kotníkem docházet do svého zaměstnání tak jako tak. Doktor byl ale velká myslitelna a tak si vymyslel botu. Botu, která definovala pohodlí - zmírnit bolest v kotníku chtěl především. Ale aby byla zároveň i praktická a trvanlivá. S klasickým designem tehdy továrenských - pracovních bot. Můžeme to klidně nazvat i tuning pracovních škrpálů.
Naštěstí pro celý svět byl tenhle doktůrek i obchodník. A protože jeho kámošům se vytuněný pracovní boty moc líbily, rozhodl se je začít vyrábět a prodávat. Dílem náhody, možná i štěstím se dostal až k maníkovi, který vlastnil menší fabriku na obuv v zapadlém městečku v Anglii. Tomu se nápad úpravy pracovních bot určený pro širší veřejnost velmi zalíbil. A běh světa a času tomu chtěl, že v roce 1960 byly vrženy na trh boty, které svým designem jasně říkali - "Já jsem rebel! Kašlu na Váš systém, kašlu na Vaši politickou hru, kašlu na všechny normály!"
A teenageři se bouřili. Do té doby obvyklí model teenagera, který se až nechutně podobal svým rodičům. Saka, košilky, kalhoty, sukínky, jednotvárné, nudné. Čekalo se na něco. Na NĚCO - co spustí lavinu módní revoluce. Mladí byli lační po osobitém - individuálním stylu a nyní přišly boty. Pracovní boty s ocelovou špičkou, kožené, šněrovací, pevné. Pohodlné. K těmhle botám si přece nevezmu košili! A konal se obrovský průlom.
"Někdo nám říkal rebelové. Jiní zase kriminálníci. Ale měli jsme i pár kámošů. Teda trochu víc než jen pár. Srovnávali nás s magory, který se nalejou v nějakým baru a pak lítaj se svou károu kilem přes město. A logicky se tím dřív nebo později dostanou do nějakého problému. My ale byli úplně jiný. Výraz rebelové na nás sedí taky, ale my jsme své povstání proti systému táhli naším stylem. Naší individualitou. Vlasy různých, mnohdy divokých úprav, punkový vohozy a těžký botky. A spousta tvrdý hudby."
Vylepšená verze kožených pracovních bot s ocelovou špičkou se pevně sepnula se subkulturou fanoušků tvrdé a nenormální muziky. Rock, Punk, později metal, gothic a mnohé další a další kultury. Zalíbení v těchto botkách našlo i mnoho slavných osobností, jmenujme například: Paul McCartney, Elton John, Kurt Cobain, Madona, Rolling Stones, Bee Gees, Jethro Tull, Depeche Mode, Red Hot Chili Peppers a další.
I dnes je stále záliba v těžkých botách obrovká. I když takové boty nejsou zase o moc těžší než normální. Jeden pár, myslíme tím obě boty, váží kolem 1,5kg. Tato obuv je výhradně z kvalitní kůže, s ocelovou špičkou, podrážku mají buď šroubovanou (zespodu koukají hlavičky vrutů), nebo vzduchovou. Na dnešním trhu jsou k dostání i v různých výškách,od polobotek (tzv.
třídírkáčů), až po vysoké dvacetidírkové boty skoro až pod koleno. Samozřejmostí je i mnoho barevných variant a speciálních úprav. A můžeme je potkat skoro všude - v kancelářích, kde převládájí polobotky na pánech, v klubech, kde uvidíme odvážnější vyšší modely na dívkách většinou se sukínkami, rockeři mají v oblibě zase klasiku - černé desetidírkové boty, motorkářům co brouzdají svět na svých strojích se zase líbí botky se vzory plamenů. Ale i mezi námi běžnými lidmi, kteří nemáme vymezenou jen jednu svojí škatulku, lze zahlédnout mnoho spokojených majitelů těžkých botek. To proto, protože tyhle boty jsou opravdu pohodlné. To Vám všem mohu jen potvrdit z vlastní mnohaleté zkušenosti.
A celé šílenství těchto botek začalo jednoho krásného, ale velmi chladného dne roku 1945 na sjezdovce v Alpách.
Tehdy se krásně lyžovalo. Na sjezdovkách nebyli zdaleka takové fronty, člověk si pořádně zalyžoval. Ale na druhou stranu intenzivní několikadenní lyžování tímto tempem značně unaví. To pak i ten nejlepší lyžař může udělat chybu. A ta se samozřejmě přihodila jistému doktorovi Maertensovi. Ošklivě poraněný kotník byl suvenýr, který si tento pán přivezl z hor. Další problém byl ale v tom, že v padesátých letech minulého století vládla dělnická třída. Prostě se každý den chodilo makat do továren a kdo nepřišel měl smůlu. Takže náš pan doktor musel i s příšerně bolícím pochroumaným kotníkem docházet do svého zaměstnání tak jako tak. Doktor byl ale velká myslitelna a tak si vymyslel botu. Botu, která definovala pohodlí - zmírnit bolest v kotníku chtěl především. Ale aby byla zároveň i praktická a trvanlivá. S klasickým designem tehdy továrenských - pracovních bot. Můžeme to klidně nazvat i tuning pracovních škrpálů.
Naštěstí pro celý svět byl tenhle doktůrek i obchodník. A protože jeho kámošům se vytuněný pracovní boty moc líbily, rozhodl se je začít vyrábět a prodávat. Dílem náhody, možná i štěstím se dostal až k maníkovi, který vlastnil menší fabriku na obuv v zapadlém městečku v Anglii. Tomu se nápad úpravy pracovních bot určený pro širší veřejnost velmi zalíbil. A běh světa a času tomu chtěl, že v roce 1960 byly vrženy na trh boty, které svým designem jasně říkali - "Já jsem rebel! Kašlu na Váš systém, kašlu na Vaši politickou hru, kašlu na všechny normály!"
A teenageři se bouřili. Do té doby obvyklí model teenagera, který se až nechutně podobal svým rodičům. Saka, košilky, kalhoty, sukínky, jednotvárné, nudné. Čekalo se na něco. Na NĚCO - co spustí lavinu módní revoluce. Mladí byli lační po osobitém - individuálním stylu a nyní přišly boty. Pracovní boty s ocelovou špičkou, kožené, šněrovací, pevné. Pohodlné. K těmhle botám si přece nevezmu košili! A konal se obrovský průlom.
"Někdo nám říkal rebelové. Jiní zase kriminálníci. Ale měli jsme i pár kámošů. Teda trochu víc než jen pár. Srovnávali nás s magory, který se nalejou v nějakým baru a pak lítaj se svou károu kilem přes město. A logicky se tím dřív nebo později dostanou do nějakého problému. My ale byli úplně jiný. Výraz rebelové na nás sedí taky, ale my jsme své povstání proti systému táhli naším stylem. Naší individualitou. Vlasy různých, mnohdy divokých úprav, punkový vohozy a těžký botky. A spousta tvrdý hudby."
Vylepšená verze kožených pracovních bot s ocelovou špičkou se pevně sepnula se subkulturou fanoušků tvrdé a nenormální muziky. Rock, Punk, později metal, gothic a mnohé další a další kultury. Zalíbení v těchto botkách našlo i mnoho slavných osobností, jmenujme například: Paul McCartney, Elton John, Kurt Cobain, Madona, Rolling Stones, Bee Gees, Jethro Tull, Depeche Mode, Red Hot Chili Peppers a další.
I dnes je stále záliba v těžkých botách obrovká. I když takové boty nejsou zase o moc těžší než normální. Jeden pár, myslíme tím obě boty, váží kolem 1,5kg. Tato obuv je výhradně z kvalitní kůže, s ocelovou špičkou, podrážku mají buď šroubovanou (zespodu koukají hlavičky vrutů), nebo vzduchovou. Na dnešním trhu jsou k dostání i v různých výškách,od polobotek (tzv.
třídírkáčů), až po vysoké dvacetidírkové boty skoro až pod koleno. Samozřejmostí je i mnoho barevných variant a speciálních úprav. A můžeme je potkat skoro všude - v kancelářích, kde převládájí polobotky na pánech, v klubech, kde uvidíme odvážnější vyšší modely na dívkách většinou se sukínkami, rockeři mají v oblibě zase klasiku - černé desetidírkové boty, motorkářům co brouzdají svět na svých strojích se zase líbí botky se vzory plamenů. Ale i mezi námi běžnými lidmi, kteří nemáme vymezenou jen jednu svojí škatulku, lze zahlédnout mnoho spokojených majitelů těžkých botek. To proto, protože tyhle boty jsou opravdu pohodlné. To Vám všem mohu jen potvrdit z vlastní mnohaleté zkušenosti.
Křivák-historie (bunda)
Pod slovem "křivák" si lze představit ledasco. Já mám dnes ale na mysli stylovou koženou bundu, která se pro svůj design křivých tvarů stala nedílnou součástí drsných komunit na okraji společnosti. Ale křivák si samozřejmě postupem času vydobil svou pozici po celém světě. Dnes ho můžeme spatřit i na mnohých známých celebritách v showbyznysu.
Poprvé se křivák objevil v padesátých letech v Americe. Každý správný fanoušek rocku ho musel mít. Stal se doslova kultem. Křivák přidělal mnoho vrásek všem takzvaným "normálním" lidem. Rodiče, učitelé, ale i obyčejný národ shlížel na křiváka jako na něco neslušného, nevkusného. Mnoho mladých si obléklo křiváka na znamení boje proti běžnému konzumu.
Velkým zlomem v úspěšné kariéře křiváka byl Marlon Brando, který ho obléknul ve filmu Divoch.Všichni teenageři chtěli být in a na křiváka byli v obchodech fronty. Nosili se černé kožené, s cvoky i bez, s koženými třásněmi. Každý si mohl křiváka doupravit ke svému stylu.
Koncem sedmdesátých let byl křivák společně s těžkými botami opravdovou známkou punku. Vzorem mladé generace se stali např. Sex Pistols. Pronikl i k motorkářům, kteří si doslova značkovali svůj křivák vlastní močí. Hippíci, punkeři, rockeři, metalisti a mnozí další nosili tuto bundu jako součást svého těla.
Ale ani další neodolali touze po této stylové kožené bundě. Křiváka nosila třeba Madonna nebo i Michael Jackson.
Na konci tisíciletí křivka úspěšnosti křiváka klesla. Křivák opět přežívá jen díky skalním příznivcům. Netrvá to však moc dlouho a do světa vyráží nový styl křiváků, pánských, dámských, barevných a jinak zdobených. Spolu s nimi znovu ožívá i náš starý známí křivák. Černý, z hověziny, člověk cítí že má BUNDU.
V této době je již opět křivák na vrcholu. Je prostě "in". Vybrat si můžete z různých barev, střihů a úprav. Fantazii se meze nekladou, ale s křivákem budete mít zaručeně kus nesmrtelné módy.
Poprvé se křivák objevil v padesátých letech v Americe. Každý správný fanoušek rocku ho musel mít. Stal se doslova kultem. Křivák přidělal mnoho vrásek všem takzvaným "normálním" lidem. Rodiče, učitelé, ale i obyčejný národ shlížel na křiváka jako na něco neslušného, nevkusného. Mnoho mladých si obléklo křiváka na znamení boje proti běžnému konzumu.
Velkým zlomem v úspěšné kariéře křiváka byl Marlon Brando, který ho obléknul ve filmu Divoch.Všichni teenageři chtěli být in a na křiváka byli v obchodech fronty. Nosili se černé kožené, s cvoky i bez, s koženými třásněmi. Každý si mohl křiváka doupravit ke svému stylu.
Koncem sedmdesátých let byl křivák společně s těžkými botami opravdovou známkou punku. Vzorem mladé generace se stali např. Sex Pistols. Pronikl i k motorkářům, kteří si doslova značkovali svůj křivák vlastní močí. Hippíci, punkeři, rockeři, metalisti a mnozí další nosili tuto bundu jako součást svého těla.
Ale ani další neodolali touze po této stylové kožené bundě. Křiváka nosila třeba Madonna nebo i Michael Jackson.
Na konci tisíciletí křivka úspěšnosti křiváka klesla. Křivák opět přežívá jen díky skalním příznivcům. Netrvá to však moc dlouho a do světa vyráží nový styl křiváků, pánských, dámských, barevných a jinak zdobených. Spolu s nimi znovu ožívá i náš starý známí křivák. Černý, z hověziny, člověk cítí že má BUNDU.
V této době je již opět křivák na vrcholu. Je prostě "in". Vybrat si můžete z různých barev, střihů a úprav. Fantazii se meze nekladou, ale s křivákem budete mít zaručeně kus nesmrtelné módy.
Historie a styly
Metalová hudba začala vznikat někdy v 70-tých letech.Základy byly vzaty z rockové hudby, a pak řádně přitvrzeny razantnějšími kytarami a zpěvem-i bubeníci začali do svých kotlů více třískat.Metalová hudba byla založena na agresivnějším způsobu hraní a byla produkována pouze elektrickými kytarami a bubny.Tedy čím tvrději kapela zněla-tím lepší byla.V dnešní době je tomu sice jinak, ale k tomu se ještě dostanu.Metal symbolizoval sílu a tvrdost.V 8-tých letech byl metal na vrcholu své popularity. Lidé si pamatují že, všichni rockeři v rockových skupinách měli nadýchané účesy a bylo jich všude plno.Ty největší a nejoblíbenější metalové kapely vznikaly na přelomu 70-tých a 80-tých let.V té době se rozvlnila tzv. "Nová vlna britského heavy metalu"-zkráceně NWOBHM.Začala éra tvrdšího metalu.Každému se teď asi vybaví skupina Iron Maiden, asi nejznámější heavy metalová kapela z Britských ostrovů.Patřila a stále patří mezi to nejlepší co se na metalové scéně urodilo.Heavy metal se začal prodírat do podvědomí všech příznivců tvrdé hudby.V 80-tých letech však vzniklo mnoho podžánrů metalu.Začátkem 90-tých let se vyrojil death metal.Snad všichni znají Obituary, Cannibal Corpse, Death apod.Velká část death metalových kapel vznikla v USA, konkrétně na Floridě.V 90-tých letech vzniká snad největší množství různých stylů.Spousta skupin začíná kombinovat hned několik stzlů dohromady a škatulky začínají být velmi těsné.A myslím si, že je to pro metalovou hudbu jako takovou, velké plus, protože metal se stává, a zřejmě se už stal, jeden ze dvou nejobsáhlejších hudebních stylů.A metalová scéna posledních let je toho důkazem.
Heavy metal
Jeden z nejznámějších stylů na metalové scéně.Hlavním poznávacím znamením heavy metalu je melodičnost a zpěv ve vysokých tóninách.Zpěv bývá čistý a srozumitelný.Má velmi chytlavé refrény převážně ve sborech.Skupiny heavy metalu jsou např. : Iron Maiden, Helloween, Rage, Stratovarius.Je to asi nejoblíbenější styl v metalu a v dnešní době se pomalu vrací jeho síla.Nejznámější nová heavy metalová skupina je Hammerfall ze Švédska.
Power metal
Síla, která má proudit z tohoto stylu má být zastoupená zejména v textech, které popisují dívné časy, dávné bitvy, hrdinní bojovníci apod.Nejznámější kapela která o tomto zpívá je Manowar.Nyní zažívá power metal s heavy metalem renesanci.
Speed metal
Je to vlastně rychlejší verze heavy metalu.Melodičnost zůstala a zpěv se taky nijak nezměnil.Skupiny, které speed metal hrají jsou například Grave Digger nebo Blind Guardian.
Thrash Metal
Je to o něco tvrdší heavy metal.Je tu kladen větší důraz na syrovost a agresivitu projevu.Skupina která razila tento styl na sklonku 80-tých a 90-tých let, je americký Testament.A nejznámější kapely jsou asi Metallica a Megadeth.
Death metal
Vznikl začátkem 90-tých let.Jedná se o jeden z nejtvrdších hudebních stylů vůbec.Hudba je hodně přitvrzena.Hlavní roli zde hrají naboostrované kytary a zpěvákův chrapot, který je pro death metal chrakteristický.V textech jde nejčastěji o kritiku společnosti, náboženství nebo politiky.
Doom metal
Je to pomalý death metal.Objevují se zde i nemetalové nástroje jako housle, violončelo a ženský andělský hlásek.Black metalJe to asi nejextravagantnější styl ze všech metalových žánrů.Dnešní black metal je hojně doplněn klávesy, samply a různými jinými doplňky.Kytary jsou tu naladěné o něco výš a zpěváci zpívají svým ječákem jako například v Cradle Of Filth nebo Dimmu Borgir.
Grind core
Základy jsou převzaty z death metalu a pořádně přihulené kytary.Zpěv je ještě brutálnější.Industrial metalTakový technický, kovový, zběsilý metal.Příkladem může být Fear Factory nebo Strapping Young Lad.Obě kapely se vyznčují zběsilým tempem.
Gothic metal
Následovník doom metalu, ale je mnohem melodičtější a jemnější.I tady se používají flétny, hoboje apod.Upřednostňován je hluboký mužský hlas a čím dál častěji ženský zpěv.Ale narozsíl od doom metalu je mužský zpěv převážně čistý a srozumitelný.Například ve skupině Nightwish zpívá jenom žena operním hlasem.
Progresive metal
Sem patří například skupiny Dream Theatre, Liquid Tension, Working Man.Atmospheric metalJe na způsob gothic metalu, ale mnohem měkkčí.V hudbě se vyskytují různé doplňky na způsob šumícího moře nebo zvuky lesa.
Folk metal
Zajímavý styl, který metalovým posluchačům přibližuje kulturu dané země.Symphonic metalMetal v doprovodu symfonického orchestru.Patří mezi nákladný styl a tak těch skupin co ho hrají, není moc.
Dark metal
Patří sem třeba Graveworm, Legenda, Inner Shrine, Emyprium, Summoning, Opeth.Techno metaVelmi mladý styl.Techno metal není ještě oficiální označení.
White metal
Sem spadají všechny křesťanské metalové skupiny.Jediným společným jmenovatelem jsou křesťanské texty oslavující Ježíše nebo třeba Boha.
"document.location.href=this.options[this.selectedIndex].value;">
<$BlogArchiveName$>
Heavy metal
Jeden z nejznámějších stylů na metalové scéně.Hlavním poznávacím znamením heavy metalu je melodičnost a zpěv ve vysokých tóninách.Zpěv bývá čistý a srozumitelný.Má velmi chytlavé refrény převážně ve sborech.Skupiny heavy metalu jsou např. : Iron Maiden, Helloween, Rage, Stratovarius.Je to asi nejoblíbenější styl v metalu a v dnešní době se pomalu vrací jeho síla.Nejznámější nová heavy metalová skupina je Hammerfall ze Švédska.
Power metal
Síla, která má proudit z tohoto stylu má být zastoupená zejména v textech, které popisují dívné časy, dávné bitvy, hrdinní bojovníci apod.Nejznámější kapela která o tomto zpívá je Manowar.Nyní zažívá power metal s heavy metalem renesanci.
Speed metal
Je to vlastně rychlejší verze heavy metalu.Melodičnost zůstala a zpěv se taky nijak nezměnil.Skupiny, které speed metal hrají jsou například Grave Digger nebo Blind Guardian.
Thrash Metal
Je to o něco tvrdší heavy metal.Je tu kladen větší důraz na syrovost a agresivitu projevu.Skupina která razila tento styl na sklonku 80-tých a 90-tých let, je americký Testament.A nejznámější kapely jsou asi Metallica a Megadeth.
Death metal
Vznikl začátkem 90-tých let.Jedná se o jeden z nejtvrdších hudebních stylů vůbec.Hudba je hodně přitvrzena.Hlavní roli zde hrají naboostrované kytary a zpěvákův chrapot, který je pro death metal chrakteristický.V textech jde nejčastěji o kritiku společnosti, náboženství nebo politiky.
Doom metal
Je to pomalý death metal.Objevují se zde i nemetalové nástroje jako housle, violončelo a ženský andělský hlásek.Black metalJe to asi nejextravagantnější styl ze všech metalových žánrů.Dnešní black metal je hojně doplněn klávesy, samply a různými jinými doplňky.Kytary jsou tu naladěné o něco výš a zpěváci zpívají svým ječákem jako například v Cradle Of Filth nebo Dimmu Borgir.
Grind core
Základy jsou převzaty z death metalu a pořádně přihulené kytary.Zpěv je ještě brutálnější.Industrial metalTakový technický, kovový, zběsilý metal.Příkladem může být Fear Factory nebo Strapping Young Lad.Obě kapely se vyznčují zběsilým tempem.
Gothic metal
Následovník doom metalu, ale je mnohem melodičtější a jemnější.I tady se používají flétny, hoboje apod.Upřednostňován je hluboký mužský hlas a čím dál častěji ženský zpěv.Ale narozsíl od doom metalu je mužský zpěv převážně čistý a srozumitelný.Například ve skupině Nightwish zpívá jenom žena operním hlasem.
Progresive metal
Sem patří například skupiny Dream Theatre, Liquid Tension, Working Man.Atmospheric metalJe na způsob gothic metalu, ale mnohem měkkčí.V hudbě se vyskytují různé doplňky na způsob šumícího moře nebo zvuky lesa.
Folk metal
Zajímavý styl, který metalovým posluchačům přibližuje kulturu dané země.Symphonic metalMetal v doprovodu symfonického orchestru.Patří mezi nákladný styl a tak těch skupin co ho hrají, není moc.
Dark metal
Patří sem třeba Graveworm, Legenda, Inner Shrine, Emyprium, Summoning, Opeth.Techno metaVelmi mladý styl.Techno metal není ještě oficiální označení.
White metal
Sem spadají všechny křesťanské metalové skupiny.Jediným společným jmenovatelem jsou křesťanské texty oslavující Ježíše nebo třeba Boha.
"document.location.href=this.options[this.selectedIndex].value;">
<$BlogArchiveName$>
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
